Jiří Bárta se během 90. let v Čechách etabloval jako nejúspěšnější reprezentant své cellové generace. Dnes je potřeba přídomky nadějný, perspektivní nahradit spíše pojmy suverénní, vůdčí, vyzrálý. Moc se nepíše o rozfázovaném obrovském skoku, jenž učinil od studijního návratu z USA do současnosti. Ten posun je cítit ve všem: v technických parametrech, stále zpěvnějším tónu, ve filozofickém přístupu k hudbě, v lidském vyzrávání. Jeho prezentace koncertu je skvělým zastavením na životní cestě umělce. Je pak zbytečné spekulovat, jak by asi Dvořákovu hudbu nahráli cellisté jako například Steven Isserlis neho Heinrich Schiff. Oceněníhodný je výkon pianisty Jana Čecha , jenž se s obtížným doprovodem koncertu vypořádal se ctí a ke kterému nelze mít zásadní výtky.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 87:21
Nahráli: Jiří Bárta – violoncello, Jan Čech – klavír
Body: 5 z 6
