Všech devět Dvořákových symfonií v nahrávce Symfonického orchestru Českého rozhlasu s Vladimírem Válkem lze hodnotit vysoko z několika důvodů. Jednak pro projekt sám. Supraphon sice mohl sáhnout k výběru z existujících nahrávek Dvořákových symfonií a eventuálně je doplnit tam, kde by kvalita existujícího snímku či interpretace nevyhovovala, snímkem novým, nicméně zvolil jeden orchestr a jednoho dirigenta. S výjimkou živých nahrávek 5. a 7. symfonie z Rudolfina vznikly všechny v rozhlasovém studiu, v poměrně krátkém rozpětí od října 2000 do října 2003. Pokud jde o výkonné síly, poskytují tedy mimo jiné svědectví o jednotném interpretačním pojetí a aktuální kvalitě rozhlasového orchestru. Že jsou jedinečným dokladem Dvořákova skladatelského vývoje vůbec a jako symfonika zvláště, není třeba zdůrazňovat. Záslužný díl přinesli i hudební režiséři Milan Puklický, Jan Málek. Igor Tausinger a Jiří Gemrot, zvukoví režiséři Jan Lžičař, Jaroslav Vašíček, Miroslav Mareš a asistenti zvukového mistra Jan Šrajer a Václav Maršík. Interpretačně jsou tvrdým oříškem zejména první tři symfonie, plné hudebních nápadů, o něž Dvořák nikdy neměl nouzi, ale prezentoval je ještě příliš marnotratně. Celek takové symfonické věty je problém udržet pohromadě, Vladimíru Válkovi se to však podařilo. V „obehraných“ symfoniích zase hrozí nebezpečí rutiny, a té se Válek vystříhal. Nevím sice, jaký záměr si stanovil a zda je taková „transcendence“ vůbec možná, ale zdá se, jako by interpretoval rané symfonie jako díla zralého skladatele, a ke zralým dílům přistupoval jakoby poprvé. Podařilo se mu tak samozřejmost, s jakou vnímáme hlavně poslední tři symfonie, vnést do oněch chronologicky prvních, a těm posledním dodat překvapující neotřelost. Komplet je doplněn vzorně vybaveným bookletem s průvodním slovem Jaroslava Holečka , jež obsahuje všechny podstatné informace ve čtyřech jazykových mutacích (bohužel v německé verzi se opět objevuje Prozatímní divadlo jako Vorläufiges Theater, což není v supraphonských textech poprvé. Tedy: ve dvojjazyčné Praze zaužívaný název byl Interimstheater a není důvod jej měnit) a profily orchestru i dirigenta (redakce bookletu Daniela Růžková). Jak vyplývá z připojeného loga, podpořil nahrávku partner pražského rozhlasového orchestru hotel Ametyst. Takových podnikatelů by mělo být víc.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 50:49, 51:41, 74:42, 76:58, 72:27, 38:21
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
