Neeme Järvi je znám svou ryzí, nefalšovanou emocionalitou, stavitelstvím velkých celků a schopností vyhmátnout a vyzdvihnout i v sebekomplikovanější partituře to podstatné. Je mužem, který miluje výzvy a odmítá se pohybovat v okleštěném repertoárovém krunýři. (Proto nahrál pro Chandos jak málo známé skladby Busoniho, tak i známé evergreeny Ellingtona.) Nespokojil se tedy s „povinnou“ a očekávanou nahrávkou Novosvětské nebo 8. symfonie . Koncepční promyšlenost a logika se vyjeví právě až v tomto kompletu. Nabízí se otázka, v čem je jiný nežli například čeští dirigenti. Nelze říci, že by jeho tempa byla, až na výjimky, výrazně rychlejší, rozhodně však důrazně, a mnohdy velmi odvážně, využívá princip kontrastu, a to jak v makro, tak i v mikrotektonice. Umí být velmi naléhavý, výbušný, hrozivý, ale i lyrický, něžný, seversky zadumaný. Z poslechu jsem měl neodbytný dojem, že je absolutním pánem orchestru, jemuž „voperoval“ svou koncepci, svou vizi. Skotský národní orchestr nepatří mezi kritikou adorované ansámbly, u nás je rozhodně díky Siru Charlesi Mackerrasovi známější Skotský komorní orchestr, ale Järvi z něj udělal těleso, jež může směle soupeřit s evropskou konkurencí a je srovnatelné s nejlepšími českými orchestry. V tomto konkrétním případě byla jeho hlavní devizou tvárnost a maximální pochopení pro dirigenta. Orchestr se stal hlínou, z kterého sochař-dirigent uhnětl originální artefakt.
Moje doporučení je tedy jasné. Jste-li dvořákovský diskofil a vlastníte-li komplety Neumanna nebo Kubelíka, pak by ve vaší sbírce neměl chybět ani Järvi.
Vydavatel: Chandos / Panther
Stopáž: 52:49 + 48:08 + 75:57 + 77:09 + 79:51 + 44:53
Nahráli: Scottish National Orchestra, Neeme Järvi
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
