Claudia Schellenberger – klavír. Text: N, A. Nahráno: 11/2011. Vydáno: 2012. TT: 56:38. DDD. 1 CD CAvi-music 8553228.
„Jenže bude škoda, že asi málo pianistů bude mít tolik odvahy, aby je hrál[o] všecky za sebou (trvají skoro ¾ hodiny), ale jen tenkrát si může posluchač udělat pravý obrázek, co jsem asi myslel, neb tenkrát nejsem pouze absolutní muzikant, nýbrž poeta. Nesmějte se mi!“ Dvořákova prorocká slova z dopisu Emanuelu Chválovi z června 1889 se bohužel ukázala pravdivými – jen nemnoho klavíristů zatím nalezlo odvahu a příležitost prezentovat v přítomnosti záznamové techniky nejrozsáhlejší z Dvořákových klavírních děl, třináctidílný programní cyklus Poetické nálady op. 85, B. 161 (1889), v úryvcích známý z nahrávek pianistů Jana Heřmana, Rudolfa Firkušného, Antonína Kubálka nebo Jana Michielse, v úplnosti pak ze souborných nahrávek Radoslava Kvapila (1969 Supraphon, 1992 Unicorn/Regis), Geralda Robbinse (1972 Genesis Records), Květy Novotné (1992 MPC Classics), Roglit Ishay (1995 Kontrapunkt), Stefana Veselky (1995 Naxos), Inny Poroshiny (1997 ESS.A.Y, Brilliant Classics) nebo Juliana Jakobsona (Meridian). Na sklonku roku 2011 se k houfu nemnoha stoupenců specifického zvukového a interpretačního světa Dvořákovy klavírní tvorby připojila Claudia Schellenberger , německá klavíristka s moravskými kořeny z matčiny strany, k nimž se hrdě přihlásila ve fundovaném a zajímavě napsaném autorském průvodním slovu v bookletu CD, vydaného v květnu 2012 německým labelem CAvi (dosud vydal klavíristce CD nazvané Danzas Argentinas se skladbami Gottschalkovými, Ginasterovými a Lecuona). Claudia Schellenberger přistoupila k Dvořákovu klavírnímu opusu summus s bezproblémovou technikou a interpretačním zaujetím: Na starém hradě interpretuje tajuplně a s okouzlující atmosférou, posmutnělé Vzpomínání má v klavíristčině podání až podobu tanga, patrně nikdo si dosud nedal tolik práce s titěrným Rejem skřítků a vydařeně zní širokodechá Serenáda . Zatímco v tancích (Furiant , Tanec skřítků , Bakchanále ) zdůrazňuje skladatelovu „velkou klavírní techniku“ (dvojité tercie a oktávy, hmaty o rozsahu decimy), v hudebních vyprávěních (Žertem, Jarní, Selská balada, Serenáda, Na táčkách ), a hlavně hudebních obrazech (Noční cestou, Na starém hradě, U mohyly, Na Svaté Hoře ) se prezentuje jako cituplná vypravěčka obrazů zvukově až impresionistických. Sporné mi tak připadá jen klavíristčino zdůrazňování folklórních inspirací Dvořákovy klavírní tvorby a údajně až orchestrální zvuk skladatelových klavírních skladeb v průvodním textu. Ačkoliv připomněla genetickou souvislost Dvořákovy klavírní tvorby s Mendelssohnovými Písněmi beze slov, Schumannovými Lístky do památníku a Griegovými Lyrickými kusy, hudebně-historická klišé se v bookletu znovu přihlásila k životu. Zaujetí Dvořákovou dvouruční klavírní tvorbou je však zjevné nejen z umělkynina textu, ale hlavně z poctivé a půvabné hry. Německý label CAvi-music (s podtitulem label pro komorní hudbu, umělce a neznámé) si tak do katalogu zařadil další vydařený dvořákovský nahrávací projekt, jehož předchůdci byly zatím nahrávky Sextetu A dur, opakovaně Serenády d moll, Smyčcového kvartetu G dur, skladeb pro housle a klavír (Antje Weithaas) a dalších Dvořákových komorních děl v té nejlepší interpretaci (Christian a Tanja Tetzlaff, Sharon Kam, Boris Pergamenschikow ad.), spojených většinou s hudebním festivalem Spannungen v industriálním prostředí vodní elektrárny v německém Heimbachu, v níž je patronem každoročního festivalu komorní hudby Lars Vogt.
Body: 4 z 6
