Nejcharakterističtějším znakem Harnoncourtovy nové nahrávky Slovanských tanců jsou tempa: v mnoha případech vyhrocená, rozhodně stále zajímavá, někdy možná až kontroverzní. Není v tom ovšem určitě žádná schválnost, ale intuice i rozum – lze vytušit jednak inspiraci strhujícím okamžikem, jednak bytostné přesvědčení, že právě tak to má být. Snímek není sice uváděn jako živý, ale dá se podle jediného data patřícího k první řadě a druhého data k druhé řadě tanců tušit, že skoro jako živý, tedy téměř naráz, během jedné frekvence nadvakrát vznikal. Lze zaslechnout dokonce dupnutí, zvýrazňující jadrný rytmus. Souvisí s tím i fakt, že výrazná je také artikulace hudebních myšlenek a agogika – jejich výrazová návaznost. Detailní propracovanost a nenahodilost, někdy až objevnost průběhu dobře známé hudby patří ostatně k tomu, co Harnoncourtova interpretace – především Mozarta – obsahovala vždy. V Evropském komorním orchestru zde měl dirigent přesný nástroj, hrající dostatečně transparentně až suše, aby mu zvuk jako perfekcionistovi vyhovoval. Projevuje se to zejména na smyčcích, u nichž si lze představit svítivější zvuk, jinak je to spíše přednost. Někde, jako třeba v patnáctém tanci, je to přístup trochu břesknější, v šestém či v jedenáctém je zvolené tempo značně vyšší, jsou však i tance pomalé, kde naopak hudba skutečně spočine. Tu a tam probleskne jakoby „vídeňský“ cit, ale neznamená to, že je zde Dvořák celkově nepochopen. Naopak. Neomylný muzikant Harnoncourt sahá na samu podstatu této hudby a posvěcuje ji na univerzálně platnou. Jeho vklad je vitální, nerutinní, Dvořákova hudba tu vychází skutečně plnokrevně.
Vydavatel: Teldec / Warner Classics
Stopáž: 73:23
Nahráli: Chamber Orchestra of Europe, Nikolaus Harnoncourt
Body: 5 z 6
