V detailnějším pohledu na celý tento staronový komplet nacházíme mezi nahrávkami jednotlivých symfonií určité, mnohdy dosti závažné rozdíly. Co do výrazu a osobitosti se více vydařily spíše nahrávky starší, mezi nimiž převládají symfonie s vyššími čísly. Ale i mezi těmi jsou určité kvalitativní rozdíly, takže argument repertoárové „usazenosti“ bychom neměli považovat za zásadní. Pro symfonie rané je základní podmínkou na cestě k popularitě dokonalé a přesvědčivé provedení. Žel tato podmínka nebyla vždy naplněna. Roli zde sehrál nejen orchestr a dirigent, ale i nahrávací týmy, jejichž představy dokonalého orchestrálního obrazu se mnohdy lišily. V tomto směru dopadla nejproblematičtěji 4. symfonie , která má jak interpretační (překvapivá řada intonačních prohřešků a celkově poměrně chudší výraz), tak i zvukové (dosti plochý obraz například v provedení 1. věty ) resty. Určitou homogennost orchestrálního zvuku postrádáme i u jiných snímků. V První , Osmé , ale i v dalších symfoniích někdy až nepříjemně forzírují žestě, mnohdy méně ladí dřeva jako celek. Ani v technické oblasti není vše v takové dokonalosti, jakou bychom si přáli – podobně jako v prvním vydání i zde se uprostřed scherza 7. symfonie mihne několikavteřinová pasáž v mono verzi (zapomenutý špatný střih), na jednom z vrcholných akordů Novosvětské (4. věta krátce po 6. minutě) dojde k jakémusi zvukovému zaškobrtnutí Jsou to pihy na kráse, které však přece jenom zamrzí. Naopak znamenitě vyšly například symfonie Šestá , Pátá či Sedmá ! To je ona Filharmonie, kterou jsme milovali a jakou bychom chtěli mít! Připomeňme však ještě jeden fakt, který budí určitou lítost. Z uměleckého, ale možná i technického hlediska je velmi zajímavý, ba v mnoha rysech lepší a přesvědčivější již zmíněný Neumannův starší komplet ze sedmdesátých let. Jaká škoda, že z obchodních důvodů bude jistě i v budoucnu nutno upřednostňovat snímky v digitálních nahrávkách, byť umělecky nedosahujících počinů starších! Onen první Neumann, vynikající a plně reprezentační tak zůstane do budoucna pravděpodobně utajen na černých deskách.
Zmíněné výhrady jsou spíše povzdechem, že vše nevyšlo zcela dokonale. Rozhodně však jde o edici velmi záslužnou, výtvarně i textově příjemně vybavenou, za níž vydavateli náleží dík.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 373:52
Nahráli: Česká filharmonie, Václav Neumann
Body: 4 z 6
