Londýnskému symfonickému orchestru (LSO) mohou české orchestry věru co závidět: světovou hráčskou úroveň všech skupin, každodenní boj o existenci a permanentní motivaci danou extrémním konkurenčním prostředím Velké Británie a Londýna zvlášť, výraznou osobnost šéfdirigenta, který modeluje interpretační obraz LSO už řadu let, mimořádnou úroveň jejich sídla Barbican Hall s příjemným zázemím, stále ještě bohatou škálu nabídek k natáčení, malý, leč velmi produktivní administrativní aparát. Navíc si může dovolit mít ještě jako třešničku na dortu vlastní label, kde vydává live nahrávky svých koncertů ve svém domovském sále. I když je skromný a nemá celosvětový marketing jako specializované nadnárodní či národní firmy, tak je paradoxně často na soutěžích typu Grammy nebo Gramophone Awards v posledních letech poráží. I tento orchestr vloni výrazně promítl do svého koncertního plánu českou hudbu, nejvíc samozřejmě Antonína Dvořáka. Nahrávka 6. symfonie následuje po Davisových pozoruhodných provedeních (a live CD) 7., 8. a 9. symfonie . Sir Colin Davis profiluje šestou symfonii mimo rámec tak zvané české interpretační tradice. Je to sice „oslava energie a rytmu“, „potěšení duše“ (Brahms), ale výsledný zvuk je přece jen jiný než u českých orchestrů. Ačkoli se nejedná o studiový snímek, tak je partitura velmi transparentní, vnitřní hlasy perfektně čitelné. Zvuk orchestru je obecně lahodný, pečlivě diferencovaný, což se týká i frázování a někdy až nečekané dynamiky. Nejpřekvapivější a pro některé lidi možná i těžko přijatelný je scherzový Furiant . Do hravosti a „starosvětské“ tanečnosti českého furiantu má dost daleko. Obsahuje hodně kontrastu a úderného beethovensko-brahmsovského zvuku a na druhé straně zpěvné líbeznosti. Korunou je pak závěrečné Allegro con spirito – duchovno je možné chápat skutečně mnoha způsoby. Jako celek je to nahrávka, která možná i vás ohromí, i když některé detaily určitě překvapí. Zda mile či nemile, nechám na vás. Z mého hodnocení je zřejmé, jak to bylo se mnou. Jsem zvědavý, zda budu mít tentýž zážitek i ze Smetanovy Vlasti na letošním Pražském jaru. Jestli bude hostování LSO a Colina Davise hvězdným zážitkem, nebo bude „hudebními staročechy“ odmítnuto, podobně jako tomu bylo v 90. letech v případě Rogera Norringtona nebo Neeme Järviho.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
