Jaroslav Tůma – fortepiano. Produkce: Jaroslav Tůma, Vítězslav Janda. Text: Č, A. Nahráno: Svatá Hora u Příbrami. Vydáno: 2006. TT: 56:33, 76:36. DDD. 2 CD Arta F10146 (distribuce 2HP Production).
Tato recenze by stejně tak patřila do rubriky „interpreti“, neboť je to hlavně zásluha Jaroslava Tůmy, že Rejchův cyklus zní poprvé souhrnně na CD. Tůma si rád vybírá neprobádané a zaprášené koutky hudebních dějin, kam bezesporu patří i tento komplet, který se vešel na dvě CD. Pro interpreta to má jednu výhodu: není s kým srovnávat. Ale Jaroslava Tůmu nepodezírám z toho, že by se bál konkurence, vždyť to není tak dávno, co předložil publiku stokrát nahrané Goldbergovské variace rovněž v produkci a skvostné výpravě firmy Arta. Rejchovy fugy byly vždy chápány hlavně jako teoretické dílo, jakási svévole velkého pařížského pedagoga a nadšeného kontrapunktika, Beethovenova přítele, uveřejněná v době, kdy fuga byla již značně „démodé“. Prvního doložitelného souborného provedení se cyklus vydaný v roce 1803 dočkal po dvou stech letech: na Pražském jaru 2003 právě v podání Jaroslava Tůmy. V bookletu (se skvělým Tůmovým průvodním slovem) si interpret klade otázku, byla-li tato hudba určena pódiu, či jen jako praktický doplněk Rejchova teoretického spisu „O novém systému fugy“. Tuto otázku vlastně zodpověděly samy dějiny interpretace: Rejchovy fugy se na repertoáru pianistů objevují sporadicky a izolovaně. Jejich recepce vyžaduje aktivní poslech, člověka soustředěného a ochotného nechat se překvapovat. Překvapovat tématy, jaká by si pro fugové zpracování zvolil jen blázen (třeba jediný repetovaný tón v č. 18), šokovat chromatismy (č. 29), vyrušit náhlým nástupem nečekané tóniny, formálními střihy, fantasijními úseky a tak dále. Je to záměrný útok na zažitá klišé. Tůma se těmto změnám nálad a ambivalenci mezi starou formou a novým obsahem znamenitě přizpůsobuje. Díky tomu nahrávka neomrzí – čím déle ji člověk poslouchá, tím více toho v jedenapůl- až šestiminutových skladbách objevuje. Fortepiano, na něž se nahrávalo v jistě inspirativním prostředí kaple sv. Ignáce na Svaté Hoře, je originál z dílny vyhlášeného vídeňského výrobce Antona Walthera z roku 1790. Díky skvělému restaurování a přípravě nástroje nepostřehneme žádnou nedokonalost. Subtilní, ale nosný zvuk má překvapivou škálu barev i dynamiky a usnadňuje posluchači sledování jednotlivých hlasů.
Body: 5 z 6
