Viktoria Mullova, Giuliano Carmignola – housle, Venice Baroque Orchestra, Andrea Marcon – umělecký vedoucí, cembalo. Produkce: Marita Prohmann. Text: A, N, F. Nahráno: 10/2007, Toblach/Dobbiaco, Kulturzentrum Grand Hotel, Gustav-Mahler-Saal. Vydáno: 2008. TT: 61:02. DDD. 1 CD Archiv Production 477 7466 (Universal Music).
Spojení „autentického“ patnáctičlenného Benátského barokního orchestru , špílmachra na barokní a klasickou hudbu Giuliana Carmignoly a „moderní“ Viktorie Mullovy není ani zdaleka konfliktní. (Z tohoto pohledu je bizarnější spojení Johna Eliota Gardinera nebo Paula McCreeshe s Českou filharmonií.) Mullova totiž už dávno nepatří do škatulky vášnivé interpretky Čajkovského, Sibelia a moderní hudby. Svůj hloubavý vztah ke staré hudbě ukázala na nahrávce kompletu Bachových sólových sonát a partit, studiem historických pramenů a hledáním svého pohledu na baroko. Pravda, jestliže v sólových projektech je odpovědná pouze sama sobě a své vizi, tak v případě Vivaldiho dvojkoncertů musela komunikovat s celým realizačním týmem v čele s Giulianem Carmignolou a Andreou Marconem . Toto společné hledání „pravdy o Vivaldim“, hledání společného pohledu skrze někdy ostrou diskusi vyústilo v mimořádný výsledek.
Každý pokus o umělecky cennou nahrávku Vivaldiho dvojkoncertů stojí na kvalitě a vyrovnanosti sólistů. V rámci vytčených stylových mantinelů si vyšli vstříc a dospěli ke společnému výkladu, a to jak ve frázování, technických finesách (obdivuhodné házené smyky), tvorbě tónu nebo tektonice. Naštěstí individuální tónové charakteristiky zůstaly zachovány. (Koneckonců k zachování osobitosti přispěly i odlišné nástroje: Mullova hrála na Guadagniniho z roku 1750, Carmignola na stradivárky „Baillot“ z roku 1732.)
Nahrávka je především oslavou Vivaldiho génia, jeho nepřeberné invence, mistra kouzelných detailů a překvapivých zlomů. Když budete tuto desku poslouchat, což vřele doporučuji, tak si uvědomíte, jak byl ve své době výjimečný. Podobně tomu bylo o šedesát let později, kdy také řada skladatelů komponovala houslové koncerty, ale ty od Mozarta přinášely nadstandardní, nadčasové kvality. Deska dvojice Carmignola – Mullova se sérií šesti dvojkoncertů není tak pestrá jako projekt Daniela Hopeho. Nicméně ani na vteřinu se nebudete nudit. Když už se vám bude zdát rychlost allegra až nelidsky zběsilá a dokonalá, tak nastoupí božské andante či largo a vy se ocitnete v jiném světě. Avšak stejně jako v allegrech, i tady neočekávejte jednotvárný proud hudby. Vivaldi je mistrem jemných i drsných překvapení.
Body: 5 z 6
