Diskografie Jordiho Savalla obsahuje už téměř čtyřicet titulů a bylo tedy otázkou času, kdy také jako uznávaný hráč na violu da gamba zařadí Vivaldiho koncerty s povinnou gambou do svého repertoáru. Nástrojové obsazení dalších sólových partů v koncertech, které Vivaldi komponoval v Benátkách v rozmezí let 1719 až 1722 (od houslí, violoncella, zobcových fléten, hobojí či trubek), nese jasné stopy Vivaldiho citu pro dynamické, zvukové a tempové kontrasty, což navíc umocňuje vysoká technická náročnost. S tím vším se tedy musel potýkat Savallův realizační tým od jednotlivých sólistů a doprovodného souboru až po hudební a zvukovou režii, a nutno dodat, že tak učinil velmi dobře. Volné věty nepostrádají klid, rychlé naopak vzrušení. Také barevné a dynamické změny, vynucované střídáním sólových nástrojů subtilnější, nebo naopak robustnější zvukové povahy, vycházejí nádherně a umocňují jedinečný posluchačský zážitek. Ostatně každá Savallova nahrávka je také díky bookletu vždy pečlivě propracovanou sondou do té doby, pro kterou byla hudba na předkládané nahrávce dominantní. Výsledný produkt je tak na vysoké úrovni a případnému zájemci poskytuje kvalitní servis pro poznání doby, v níž hudební dílo vzniklo.
Josef Šebesta
Pouze v pěti dílech Antonia Vivaldiho nalezneme party pro nástroj nazývaný skladatelem viola inglese. Příběh interpretace tohoto označení je pozoruhodným dokladem onoho kruhu, v němž se pohybuje naše poznání. V průvodním textu recenzovaného CD jej poutavě vyložil Michael Talbot , jenž je také jeho dosud posledním aktérem – ve své studii vydané koncem roku 2002 se na základě inventářů a dalších pramenů vrátil k pětačtyřicet let starému a dávno již „revidovanému“ názoru jednoho z prvních vivaldiovských badatelů Marca Pincherleho, že ony tajemné anglické violy nejsou ničím jiným než violami da gamba. Příznačný je i fakt, že zatímco badatelé uvažovali o nedochovaných formách barytonu a violy d'amore či o zvláštním způsobu hry „all'inglese“ zamýšleným jako jakási paralela k „alla francese“, interpreti začali pro dotyčné party používat viol da gamba poměrně záhy. Předkládaná nahrávka tedy v tomto směru není tak průkopnickou, jak by se snad mohlo zdát. Nalezneme zde jak působivé Concerti con molti istromenti RV 579 a RV 555 , v nichž jsou užity dvojice sopránových gamb coby barevný prvek zajišťující kýženou pestrost a překvapivost celého kusu, tak koncert pro housle, gambu a orchestr RV 546 , jehož původně violoncellový sólový part později určil gambě sám Vivaldi. V koncertech d moll a g moll z proslulé sbírky L'estro armonico op. 3 však již původně violoncellové sólové party přeobsadil po Vivaldiho vzoru sobě souzeným nástrojem Jordi Savall . Program doplňují koncert Il Proteo o sia il mondo al rovescio a Koncert h moll , jenž pochází rovněž z op. 3. Orchestr i sólisté hrají dle očekávání skvěle a je potěšitelné, že zde namístě prvoplánových tempových a dynamických extrémů známých z Vivaldiho koncertů v podání některých zpravidla italských souborů zaujme posluchače především plastický a hutný zvuk dobře obsazeného orchestru. Zklamán však překvapivě bude především zájemce o Vivaldiho gambovou hudbu. Nenalezne zde totiž skladby, v nichž skladatel tento nástroj užil snad nejpůsobivěji, tedy skvostnou árii s doprovodem gambového consortu, která je dramatickým vrcholem oratoria Juditha triumphans , či uzavřené číslo z opery L'incoronazione di Dario s obligátní sólovou gambou.
Václav Kapsa
Již Canalettova veduta na obalu nahrávky nám napovídá, kam se Jordi Savall ve svých toulkách po světě repertoáru violy da gamba vydal protentokrát. Jde o Vivaldiho koncerty, přesněji řečeno concerti grossi, ve kterých gamba účinkuje. V Itálii, jak vyplývá z dobové tvorby, tento nástroj příliš nezdomácněl, sám Vivaldi ho do role sólového nástroje nikdy neobsadil. V úloze doprovodné se dá vypátrat jako viola all'inglese, což samotné poukazuje na pevnější zakotvení gambové tradice spíše v zemích západní a severní Evropy než v Itálii. Přesto si Savall zvolil právě Vivaldiho a obohatil svoji rozrůstající se gambovou antologii o slunnou Itálii. (Koncerty Antonia Vivaldiho ovšem nejsou na tomto místě první nahrávkou z díla tohoto autora, se stejným souborem už byla dvakrát vydána jeho opera Farnace .) Ne však ve všech koncertech, které na CD uslyšíme, jsou skladatelem gamby přímo předepsány. Uslyšíme například Koncert d moll RV 565 a g moll RV 578 známého třetího opusu – „L'estro armonico “ s violou da gamba místo violoncella ve skupině concertina, což myslím rozhodně není ke škodě věci, zvláště pak, sedí-li u partu Jordi Savall.
Po všech stránkách hezké CD sice ničím novým nepřekvapí, přináší nám další zdařilý pohled do světa staré hudby. Dokonalá souhra a technická preciznost už patří k tradici Savallových nahrávek, interpreti sází hlavně na zřetelnou artikulaci než na náhlé kontrastní střídání tempa a dynamiky. Všech sedm koncertů plyne energickým tempem v jednom tahu, někdy snad až příliš, větší míra vnitřního klidu ve volných větách by mi osobně byla bližší. Celkově ale nahrávka působí velmi živým dojmem, rozhodně nabízí posluchači příjemný poslechový zážitek a milovníkovi ať už Jordi Savalla, či Antonia Vivaldiho, by neměla chybět.
Jakub Michl
Vydavatel: Alia Vox / Classic
Stopáž: 61:13
Nahráli: Jordi Savall – viola da gamba, dirigování, Manfredo Kraemer, Pablo Valetti – housle, Bruno Cocset – violoncello, Imke David, Le Concert des Nations
Body: 5 z 6
