Chačaturjanův Houslový koncert je u nás známější z nahrávky Davida Oistracha a z občasného koncertního provedení v uplynulém čtyřicetiletém období, oproti tomu Violoncelllový koncert je mnohem méně známý, ač oba vznikly v poměrně blízkém válečném období čtyřicátých let. V entuziastickém projevu mladých a vysoce talentovaných umělců, nezatížených žádným faktem o postavení skladatele v poválečném Svazu sovětských skladatelů, přinášejí oba koncerty překvapivě čistá fakta i po více než šedesáti letech od vzniku: výjimečnou a strhující melodičnost, sólistické uplatnění, muzikantský nerv a jistou cizokrajnost arménského koloritu – melodickou i dramatickou. Koncerty jsou tedy interpretačně nosné, posluchačsky přitažlivé a svým způsobem pro jejich „neohranost“ na koncertních pódiích i nové. Celkový výsledek precizního nastudování je „nadnárodní“, a tedy ničím nezaujatý, obohacující a v posluchačském dopadu radostný. Interpreti, hledající skulinu na gramofonovém trhu, vsadili na dramatičnost Chačaturjanovy hudby a vyšlo jim to. Jestliže Arabella Steinbacher přiznává (ve velmi bohatě zpracovaném průvodním textu), že Chačaturjanův houslový koncert uslyšela ve dvanácti letech a od té doby se s ním seznamovala, pak je logické, že její interpretace není jen přirozeně dobrá, ale svědčí o osobním zaujetí. Její nádherný tón a vynikající technika podtrhují ve skladbě právě onu hraniční dvojpólovost – fortissim a pianissim, dramatické tvrdosti a až lkavé melodičnosti. Stejně tak sonorní hloubky a svítivé výšky violoncellového tónu Daniela Müller-Schotta přitahují posluchače k barevné kresbě, kterou Chačaturjanova hudba poskytuje. Precizní technické využití rychlých vět a široce rozezpívané melodické fráze pomalé věty v jeho výkonu upoutávají. CD s Chačaturjanovými koncerty v každém případě nabízí přínosné poznání.
Vydavatel: Orfeo / Classic
Stopáž: 70:28
Nahráli: Arabella Steinbacher – housle, Daniel Müller – violoncello, City of Birmingham Symphony Orchestra, Sakari Oramo
Body: 4 z 6
