Leonid Kogan – housle, Svjatoslav Knuševickij – violoncello, Antonín Jemelík – klavír, Aram Chačaturjan – klavír, zpěv, Velký symfonický orchestr Všesvazového rozhlasu a televize, Státní symfonický orchestr SSSR, Česká filharmonie, Symfonický orchestr pražského rozhlasu, Karlovarský symfonický orchestr, Aram Chačaturjan, Alexander Gauk, Alois Klíma – dirigenti. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1950–1960. Vydáno: 2012. TT: 79:54, 78:20. AAD. 1 CD Supraphon SU 4100-2.
Hudba Arama Chačaturjana se ve světě těší velké oblibě. Suit z baletů, ale i koncertů se zmocnily nejvýznamnější světové orchestry a pořídily řadu výtečných nahrávek. Ty se po uplynutí určité doby dočkaly reedic. Například label Decca ve své rozsáhlé reediční sérii Double Decca nabízí klavírní koncert v provedení Alicie de Larrocha, houslový s Ruggierem Riccim či Symfonii č. 2 pod taktovkou autora. Měli-li bychom připomenout nahrávky v provedení ruských interpretů, vyžadovalo by to zvláštní studii. Její zásadní kapitola by samozřejmě musela být věnována nahrávkám vydavatelství Melodija. U nás byla kdysi Chačaturjanova hudba velmi jednostranně zprofanována a mnohde averze – dnes už skutečně neprávem – stále trvá. Vysloví-li se jméno Chačaturjan, většina dnešní naší populace si vzpomene pouze na Šavlový tanec, a byť se jedná o vynikající stylizaci arménského folkloru, i on bývá často terčem hloupého výsměchu! Doufejme, že doba odmítání a priori už zeslábla a Chačaturjan bude dodatečně doceněn, zvláště našimi mladšími generacemi – podobně jako je uznáván ve světě, který onu nesmyslnou a jednostrannou propagaci nezažil. Snad k tomu přispěje i toto dvojalbum Supraphonu. Naše kdysi jediné vydavatelství využilo svého archivu, v němž je Chačaturjanova tvorba zastoupena více než kde jinde. Co do kvantity jej můžeme řadit hned za již zmíněnou Melodiji. Někdejší sovětští umělci byli častými hosty našich studií a nejedna jejich nahrávka pak prostřednictvím československého exportu pronikla do světa.
Na novém dvojalbu máme především možnost slyšet tři základní koncerty. Houslový koncert kdysi u nás s velkým úspěchem hrál Leonid Kogan – díky rozhlasovému archivu můžeme nyní v tomto albu ocenit jeho strhující výkon na Pražském jaru v roce 1959. Bylo to pod taktovkou samotného autora při hostování vynikajícího rozhlasového orchestru z Moskvy. Violoncellový koncert je zastoupen nahrávkou dnes už skutečně historickou. Svjatoslava Knuševického doprovází Státní symfonický orchestr SSSR řízený legendárním Alexandrem Gaukem . Vyšla u Supraphonu na počátku 50. let ještě na černých deskách (tehdy byla řada nahrávek přejímána z Moskvy). Klavírní koncert pak vzbuzuje radost i zármutek zároveň. Radost ze strhující interpretace České filharmonie s Aloisem Klímou , zármutek pak z předčasného úmrtí jedinečného interpreta této skladby, ale i jiných děl – Antonína Jemelíka . Jde o umělecky i technicky (jediná zde přítomná nahrávka stereo) o nejlepší snímek celého dvojalba. V případě této edice si opravdu přijdou na své milovníci rarit! Především i pamětníci budou asi překvapeni nahrávkami samotného Chačaturjana coby zpěváka a klavíristy. Nevzpomínám si, byly-li tyto nahrávky, pořízené v roce 1950 v malém pražském studiu Rokoska, někdy vydány. V té době u nás uctívaný skladatel – host z Východu – nazpíval dvě vlastní písně, vlastenecky laděné, což dokládá až úsměvně zaujatým projevem. Raritou je rovněž jeho vlastní nahrávka své nejpopulárnější skladby – Šavlového tance – na klavír. Ten part je enormě těžký technicky i stylově. Autor-interpret upřednostnil tu druhou stránku. Hudební režisér Jan Seidel byl k mistrově hře, kde chybí nejedna nota, velmi shovívavý. Šavlový tanec zní na tomtéž CD i v originální orchestrální verzi. Jedná se o záznam koncertu v Karlových Varech, kam Chačaturjan rád zajížděl. Stejně jako na jiné nahrávce firmy Melodija, dává Chačaturjan části z Gajane s obrovským nasazením. Bohužel karlovarský orchestr přece jen nebyl technicky tak zdatný jako Státní orchestr SSSR na Melodiji a místy vražedné tempo autora-dirigenta nezvládá. To Chačaturjanova studiová nahrávka suity z Maškarády s rozhlasovými symfoniky je po všech stránkách špičková! A dnes už naprosto neznámá Smuteční óda na památku V. I. Lenina je dokladem toho, že i tzv. politicky angažovaná skladba může být zkomponovaná mistrovsky. Po novém nedávném vydání skvělé nahrávky scén z baletu Gajane s Českou filhamonií a Zdeňkem Chalabalou tato edice ještě účinněji a výstižněji charakterizuje nesporně zajímavou skladatelskou osobnost Arama Chačaturjana.
Body: 4 z 6
