Arild Andersen – kontrabas, elektronika, Paolo Vinaccia – bicí, Tommy Smith – tenorsaxofon. Nahráno: live, Drammen Theatre (Oslo), 9/2007. Vydáno 2008. TT: 70:30. 1 CD ECM 2078 (distribuce 2HP Production).
Zrod tohoto tria norského rodáka Arilda Andersena (1945) považuji za jednu z hvězdných událostí jazzové scény, neboť se po jeho boku objevila muzikantská osobnost mimořádné originality a poněkud jiné mentality, o generaci mladší saxofonista – zde výhradně tenorsaxofonista – Brit Tommy Smith (1967). Skot po matce a Polák po otci. Úvodním opusem nové formace se stalo album, jehož těžištěm je vlastenecká tři čtvrtě hodinová čtyřdílná skladba Independency . Andersen ji napsal v roce 2005 u příležitosti stého výročí konce přes sto let trvající unie Švédska s Norskem, zrušené švédským králem Oskarem II. po jeho sporu s norským parlamentem o podobu unijní reformy.
Ač třetí spolutvůrce nahrávky, dlouhodobě v Norsku působící italský bubeník Paolo Vinaccia (1954) je v triu benjamínkem, nelze v žádném případě mluvit o setkání hudby vícero generací – sám už padesátku dávno překročil a čas generační rozdíly úspěšně stírá. Navíc, ve svých počátcích ani Smith, ani Vinaccia nepatřili k avantgardě svých současníků. Smithova dráha stoupala od vystoupení po boku N.-H. Ø. Pedersena v patnácti letech, přes zkušenosti v osmé dekádě po boku G. Burtona, nebo spoluhráčů na vlastních albech, na nichž hostovali například J. Scofield, J. DeJohnette, T. Flanagan, C. Corea, K. Wheeler. Ve Skotském národním jazzovém orchestru žil s bigbandovou klasikou, s repertoárem od Basieho či Ellingtona až k Mingusovi či Evansovi. Současně měl možnost předvést zde také vlastní tvorbu. Když se Vinaccia objevil po boku muzikantů produkce ECM v devadesátých letech, rovněž také Andersena, stal se sice podílníkem na atmosféře nahrávek této značky, ale jeho spoluhráči už nepředstavovali žádnou jazzovou bouři. Tolik tedy o cestě Andersenových partnerů k hudbě na albu Live At Belleville z Drammen Theatre v Oslu.
Andersenova hra je dokonalým skloubením melodického fantazírování nad čtyřmi strunami kontrabasu, jistě poučeného volnou improvizací, a současně schopností vytvářet pulsující harmonii, která je pak skvělou oporou právě pro silněji freejazzově cítícího Tommyho Smithe. V Independency, Part 2 se Smith dotýká v souladu s ideou skladby až hudebního středověku s přítomností přefiltrovaného arabského koloritu, od nějž trio dovede k varu strhujícího ryzího free jazzu – odkazu na vrcholné stylové období jazzové moderny. A právě nenápadné střídání nálad tvořených témbrovými plochami, dobarvených místy jemným použitím live elektroniky ovládané Andersenem (Independency, Part 3 ), s pasážemi expresivními, dělá hudbu tria velmi pestrou a vzrušující. Škoda, že Smithův pražský koncert v duu s pianistou Brianem Kellockem před pár lety zapadl v nejazzovém teritoriu pražského Hradu. Album obsahuje ve své druhé části ještě Andersenovy skladby Outhouse a Dreamhorse , které od titulní Independency odděluje jeden z nejslavnějších standardů z duše a prstů Dukea Ellingtona napsaného už roku 1938, Prelude To A Kiss . Aniž by se trio odklonilo ze svého stylu, podařilo se právě přes Smithův tenorsaxofon vnést do pozadí milostnou náladu původní swingové nahrávky.
Body: 5 z 6
