Melanie Diener – soprán, Yvonne Naef – mezzosoprán, Robert Dean Smith – tenor, Gerhard Siegel – tenor, Ralf Lukas – baryton, Andreas Schmidt – vypravěč. Produkce: Helmut Hanusch. Text: A, N. Nahráno: 28. – 31. 10. 2006 Konzerthaus Freiburg/Alte Oper Frankfurt. Vydáno: 2007. TT: 65:35, 56:21. SACD/DDD. 2 CD Hänssler Classic SACD 93198 (distribuce Rosa).
Schönbergovy monumentání Písně z Gurre jsou uváděny pohříchu málokdy. Na rozdíl od jiných Schönbergových skladeb (s výjimkou sextetu Zjasněná noc) tomu nebrání obavy z „nestravitelnosti“ – která je dnes už nepochopitelně přetrvávající předsudek – ale obrovský aparát a interpretační náročnost celovečerního díla. Buďme tedy vděčni za nahrávky, ani těch ostatně není mnoho. Písně z Gurre vznikaly deset let, v období Schönbergovy proměny z novoromantika v „apoštola disonance“, jak jej roku 1911 nazval profesor pražské konzervatoře Karel Hoffmeister. Jsou posledním výhonkem předimenzovaných zvukových představ, které už nebylo možno dále stupňovat, až fanatického zaujetí symbolistickými náměty s přídechem mýtu a neurotických extází fin de siècle. Jsou-li splněny předpoklady ve volbě sólistů, vytvořena rovnováha mezi nimi a obrovským sborovým a orchestrálním aparátem, interpretačně překlenut stylový zlom, který vznik díla poznamenal, pak jeho poslech vyvolává mrazivý úžas. Nahrávce se spojenými sbory Bavorského rozhlasu a Středoněmeckého rozhlasu z Lipska řízenými Michaelem Gielenem se to podařilo. Dovolím si interprety blíže představit, protože v bookletu nalezneme pouze jejich fota. Tove zpívá Melanie Diener , dnes již uznávaná wagnerovská sopranistka. Part holubice byl svěřen švýcarské dramatické mezzosopranistce Yvonne Naef a byla to rovněž velmi dobrá volba. Tenorista Robert Dean Smith (Waldemar) si od té doby, co vystoupil roku 1997 jako Walther Stolzing v Bayreuthu, nemůže stěžovat na nedostatek práce; k jeho repertoáru patří kromě hudebního divadla i nejrůznější tenorové party oratorní a kantátové literatury. Neméně zajímavý je repertoár německého tenoristy Gerharda Siegela (blázen Klaus), k němuž patří mimo jiné titulní role Parsifala, ale také například hejtman v Bergově Vojckovi. Sedláka zpívá barytonista Ralf Lukas , rovněž zběhlý ve wagnerovském repertoáru (například Beckmesser). Andreas Schmidt (vypravěč) je ve své vlasti známý filmový herec (český divák ho měl možnost vidět v seriálu Místo činu). Dirigent Michael Gielen má k Schönbergovi svým způsobem „vrozený“ vztah: jeho strýc byl Schönbergův blízký spolupracovník, klavírista Eduard Steuermann. V čele Symfonického orchestru Baden-Baden a Freiburg stojí Gielen od roku 1986 a jak je slyšet, vypracoval z něj těleso, které si může troufnout hodně vysoko. K výtečné kvalitě snímku přispívají i oba sbory se sbormistry Michaelem Gläserem a Howardem Armanem a po technické stránce zpracování SACD. Doporučuji všem, aby si dílo tohoto autodidakta (!) vyslechli.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
