Daniel Hope, Leslie Hatfield, Rebecca Hirsch, Alexej Ljubimov, Bamberg Symphony Orchestra, Neeme Järvi aj. Produkce: neuvedeno. Text: A. Nahráno: neuvedeno. Vydáno: 2005. TT: 2:34:28. DDD. 2 CD Naxos 8.558182-83 (distribuce Classic).
Dvojdisk vydavatelství Naxos nazvaný Portrét je přehledem díla estonského skladatele Arvo Pärta a vznikl u příležitosti skladatelových sedmdesátých narozenin. Výběr obsahuje přelomové skladby tvůrčího vývoje od seriálních začátků, přes období koláže inspirované J. S. Bachem až k vytvoření vlastního „tintinnabuli“ stylu, ve vynikající interpretaci všech zúčastněných hudebníků. Zastoupeny jsou skladby komorní, vokální i orchestrální. Autorem kompilace je dirigent Antony Pits .
Nick Kimberley měl s přípravou 76ti stránkového bookletu určitě spoustu práce. Text začíná introdukcí, po které následuje devět kapitol. Ty se věnují nejen krátkým analýzám jednotlivých kompozic, ale představují skladatelův životopis zařazený do širšího historického kontextu jak v rámci sovětské, tak evropské hudby vůbec. Pärtovo dílo je rozděleno podle jednotlivých tvůrčích období. Kimberleyho text obsahuje řadu citací nejen skladatele samého, ale i jeho interpretů a přináší tak řadu nových informací. V neposlední řadě ukazuje Pärta také prostřednictvím málo známých fotografií jako lidskou bytost, která pro inspiraci a uklidnění mysli škrábe v kuchyni brambory.
Na dvojdisku jsou zastoupeny tyto skladby: Symfonie č. 1 (2. věta, 1963), Collage sur B-A-C-H (1964), Pro et Contra pro cello a orchestr (1966, věnované Mstislavu Rostropovičovi), Symfonie č. 3 (3. věta, 1971 věnovaná Neeme Järvimu), Für Alina (1976), Cantate Domino canticum novum (Žalm 95 , napsáno 1977, na CD verze z roku 1996) , Fratres (napsáno 1977, na CD verze pro violoncello a klavír z roku 1989 a také verze pro smyčce a bicí z roku 1991), Summa pro smyčce (napsáno 1977, na CD verze z roku 1991), Tabula Rasa (1. věta – Ludus, 1977), Spiegel im Spiegel (1978), Cantus in memoriam Benjamin Britten (1977, na CD verze z roku 1980), Annum per annum pro varhany (1980), Passio (1982), Magnificat (1989), Berlínská mše (části – Kyrie, Credo, 1990), The Beatitudes (napsáno 1990, na CD verze z roku 1991), Triodion (1998).
Přes třicet let se Arvo Pärt pokoušel odstranit ve své tvorbě vše nepotřebné, až nakonec dospěl k vlastní estetice, kdy ticho mezi jednotlivými notami je stejně důležité a sdělující jako noty samotné. Pro jeho styl je typická vyrovnanost, jasnost, mystika, vnitřní klid a bohatství invence. Všechny skladby jsou přísně symetrické, nic není ponecháno náhodě. Patterny, algoritmy a číselné proporce jsou konstantami kompozičního myšlení, nezávisle na proměnách tvůrčích období. Snad nikdo jiný z žijících evropských skladatelů druhé poloviny 20. století se nestal tak hraným, oblíbeným a nahrávaným jako Arvo Pärt. Jeho kolegové mu mohou jeho invenci, originalitu, stálost stylu a duchovní náboj jen závidět. Navzdory faktu, že je skladatel „soudobé“ hudby, je prostřednictvím svého umění přijímán snad všemi vrstvami klasicko-hudebního posluchačstva, aniž by se mu jeho hudba jakkoliv podbízela. Arvo Pärt je zkrátka skladatelský génius a dvojCD vydavatelství Naxos to dokazuje. Můžete s tím polemizovat, můžete s tím i nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.
„Když se přistoupí s láskou k mlčení, může vzniknout hudba. Často musí skladatel na tuto hudbu velice dlouho čekat. Toto zbožné očekávání je právě ona pauza, která je mi tak drahá.“
Vydavatel: Naxos/Classic
Stopáž: 2:34:28
Body: 5 z 6
