Opera o 3 dějstvích
Naděžda Kniplová, Václav Bednář, Zdeněk Kroupa, Ivo Žídek, Věra Soukupová, Milada Šubrtová, Karel Berman, Jindřich Jindrák, Helena Tattermuschová, Jaroslava Vymazalová, Ludmila Hanzalíková, Antonín Votava, Sbor opery Národního divadla, sbormistr Milan Malý). Orchestr Národního divadla v Praze řídí Jaroslav Krombholc. Produkce: neuvedeno. Text: Č, A. Nahráno: 9. 11. – 10. 12. 1965, Studio Domovina, Praha. Vydáno: 2009. TT: 76:31, 80:31. AAD. 2 CD Supraphon SU 3982-2.
Smetanova Libuše , ač považovaná už od dob svého vzniku za vlastenecké dílo, určené samotným autorem k uvádění jen v mimořádných okamžicích historie národa, měla a doposud stále má smůlu na zvukové záznamy. V dobách, na které se vzpomíná jako na „zlatou éru“ umělecky špičkových nahrávek (padesátá léta minulého století, poslední období mono-záznamu a počátky stereofonie), vznikla i u nás řada kompletů základních českých oper, z nichž prakticky všechny jsou považovány za vzorové. Avšak z Jakobína byl například natočen jen průřez scén – ve vynikajícím obsazení, jež nepřekonala žádná z pozdějších kompletních nahrávek. Na Libuši se zapomnělo úplně a tím se propásla možnost mít zachycenu tuto operu na deskách s tehdejší nejslavnější garniturou Národního divadla v čele s legendární Marií Podvalovou! Pravda, zachoval se s ní rozhlasový snímek z konce čtyřicátých let, tam však ta zbývající garnitura figuruje jen částečně. Na technicky horším rozhlasovém záznamu představení z roku 1955 je sice kompletní (Bednář, Otava, Blachut, Šubrtová, Krásová), ale v titulní roli zase není paní Podvalová (přítomná Ludmila Červinková ovšem dokazuje, že těch výborných Libuší jsme tehdy měli více!). A tak prvního studiového snímku na desky se Libuše dočkala až v roce 1965 – sice v příjemné stereoverzi, avšak už s poněkud jiným obsazením. Dodnes byla Libuše na CD k mání pouze na dvou záznamech z Národního divadla – s Gabrielou Beňačkovou (otevření renovovaného Národního divadla v roce 1983) a Evou Urbanovou (1995). V edici Supraphonu Czech Opera Treasures, která v posledním roce mapovala na CD doposud nevydané české opery, se konečně objevuje ona první gramofonová studiová nahrávka.
Naděžda Kniplová v titulní roli byla skvělou heroinou, byť jinou než Marie Podvalová. V lyrických pasážích byla méně „dívčí“ než její předchůdkyně. Její hlas byl ve své době nezaměnitelný, znali jsme jí rovněž jako Miladu a pak ovšem jako nepřekonatelnou Kostelničku! Někdejší „zlatý tým“ zde zastupuje Václav Bednář , už sice za svým zenitem, méně mužný a energický, avšak stále vládnoucí svým typickým měkkým barytonem. To Milada Šubrtová zde prezentuje jeden ze svých vrcholných výkonů! V ostatních rolích zde nově zazářila další generace – skvělý Zdeněk Kroupa jako Chrudoš, ale i Věra Soukupová a pánové Ivo Žídek , Karel Berman a Jindřich Jindrák . Hudební nastudování je v nejpovolanějších rukou Jaroslava Krombholce . Orchestr zní výborně (skvěle prostorově vyřešeny fanfáry na scéně i vzadu), bohužel občas překvapují zapomenuté drobné nepřesnosti v ladění a nástupech. V šumu LP desky jsme tehdy nejeden přeslechli. Nasazení celého týmu je ovšem obdivuhodné a dnes těžko představitelné!
Vybavení bookletu odpovídá reedici (bez libreta, s popisy u jednotlivých tracků). Fotografie dívky na titulu je svou civilností velmi neobvyklá. Vyvolá pravděpodobně řadu polemik, zvláště u posluchačů, ctících tradici. Námětově by se ovšem hodila spíše pro příběh Šárky.
Body: 4 z 6
