Jitka Čechová – klavír. Produkce: Matouš Vlčinský. Text: Č, A, N, F. Nahráno: 11,12/2008, Bohemia Music Studio, Praha. Vydáno: 2009. TT: 67:13. DDD. 1 CD Supraphon SU 3844-2.
Jitku Čechovou jsem od jejího prvního pražského koncertu považoval za mistra velkých ploch a intenzivních barev. Pokud jsem v posledních letech vnímal v její hře stále silnější poetické ladění či sklon k hledání „příběhu“, pak po poslechu jejího čtvrtého smetanovského CD nemám nejmenších pochyb, že se u ní tato „básnická“ poloha prosazuje stále výrazněji. Už úvodní Salonní polka Fis dur okouzlí jemnou transparentní barevností a vzdušností – jako by se před námi skladba nořila ze sna. Překrásný dvojzpěv ve střední části této polky zní jako poetický dialog, v němž osobitě pojatá agogika jen umocňuje přirozenou plynulost melodické linky. V Lístku do památníku věnovaném Robertu Schumannovi zvolila Jitka Čechová znatelně pomalejší tempo, než na jaké jsme v této skladbě zvyklí. Výsledek je okouzlující: namísto vítězných fanfár zní hudba nečekaně intimně a pianissimové šestitaktí uprostřed této skladby nelze vnímat jinak než jako pohlazení po duši. Neméně překvapivě zní také úvodní terciový nátryl ve Scherzo-polce Fis dur ze Skic op. 5 . Zatímco většina klavíristů jej hraje spíše vyostřeně, aby začátek skladby „scherzosně“ zajiskřil, Jitka Čechová jej vylehčila, čímž se celé téma ve výrazu posunulo od jiskření k rozkošně pointované (a neméně „scherzosní“) laškovnosti či dokonce koketerii. Přestože na tomto CD převažují spíše skladby menších rozměrů, i v nich dokázala Jitka Čechová nezřídka uplatnit svůj smysl pro výstavbu „velkých“ ploch. Zvlášť výrazné je to ve dvou z nejhranějších Smetanových klavírních drobností: ve Vzpomínce a v Přívětivé krajině . Jsou to skladby v podstatě velmi prosté a pianisté se je proto často snaží něčím ozvláštnit. Při tomto „ozvláštňování“ se ovšem mnohdy stává, že se hudba „drobí“. Jitka Čechová zvolila opačný přístup: hraje tyto skladby jakoby jedním tahem, jedním dechem – a výsledek je báječný: obě skladby mají pevné kontury a jejich „prostota“ dostala nadčasový rozměr.
Jak Poklad melodií , tak Lístky do památníku (respektive Charakteristické kusy a Skici ) prošly velmi zajímavou a poměrně spletitou genezí. Těm, kdo se zajímají o Smetanovo klavírní dílo detailněji, rozhodně doporučuji, aby si v bookletu přečetli fundovaný průvodní text ředitelky Smetanova muzea Olgy Mojžíšové. Sotvakde totiž najdeme komplikovanou historii těchto skladeb podanou přehledněji a lapidárněji.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
