Lucia Popp – soprán, Siegfried Jerusalem – tenor, Karl Ridderbusch – bas, Alfred Šramek – baryton, Gertrude Jahn – mezzosoprán, Walter Fink – bas, Czeslawa Slania – alt, Heinz Zednik – tenor, Erich Kunz – baryton, Gabriele Sima – soprán, Chor und Orchester der Wiener Staatsoper, Adam Fischer. Režie: Otto Schenk. Text: A, N, F, Š, čínsky. Nahráno: live, 25. 4. 1982, Vídeňská státní opera. Vydáno: 2007. TT: 155:00. Obraz. formát: NTSC/Colour/4:3. Zvuk. formát: PCM Stereo/DTS 5.1. 1 DVD Deutsche Grammophon 073 4360 (Universal Music).
Na DVD byla dosud k dispozici jediná Prodaná nevěsta : studiová inscenace Československé televize z roku 1981, kterou před nějakou dobou vydal Supraphon. Hudební kvality použité nahrávky jsou nesporné, nenahradí ovšem kýčovitě naaranžovanou a statickou vizuální podobu a absenci zprostředkovaného zážitku ze živého představení.
Nyní konečně přichází alternativa, i když nikoli české provenience. Firma Deutsche Grammophon totiž vůbec poprvé vydala záznam představení Vídeňské státní opery z roku 1982, tedy už vlastně historický dokument z doby, kdy běžný divák v naší zemi neměl ani teoretickou možnost konfrontace s divadlem na Západě.
Ve Vídni se Prodaná nevěsta hrála v německém překladu Maxe Kalbecka, což může poněkud rušit, ale pokud se našinec (divadelní efekt vůči německy mluvícímu publiku byl určitě nesporný) smíří jak s nezvyklým frázováním, tak s tím, že například místo pouti vesničané vítají jaro anebo že Jeník dle svého tvrzení nepřichází z „moravských hranic“, nýbrž že je křtěn Vltavou, dostane se mu působivé lyrické komedie. Ta může být pro nás v lecčems inspirativní zvláště dnes, kdy čeští režiséři ve snaze zbavit Prodanou nevěstu někdejší symboliky radostné socialistické současnosti upadají do opačného extrému a nahrazují vypracování charakterů povrchní groteskou (v cizině se zase s různými, lepšími i horšími výsledky aktualizuje).
Režie významného rakouského divadelníka Otto Schenka je klasická v tom smyslu, že pracuje s venkovskými reáliemi, respektuje přibližnou dobu a místo děje. Nepopírá idealizaci venkovského prostředí, neupadá však ani do strnulé slavnostnosti, a snaží se přivést na scénu rázovité sedláky z masa a kostí. Scéna Rolfa Langenfasse představuje malé náměstíčko s rozkvetlým stromem a nádrží na vodu, zachovány jsou i kroje, byť ne tak nažehlené. Na některých postavách je patrné přehrávání, včetně Kecala v podání dnes už nežijícího významného wagnerovského basisty Karla Ridderbusche , avšak celkově je opera realisticky a věrohodně rozehraná, včetně vtipné scény komediantů, jejichž principála si zahrál tehdy 73letý rakouský barytonista Erich Kunz . Mezi zpěváky najdeme i dodnes aktivní a ceněné zpěváky, jejichž umělecká dráha je neodmyslitelně spojena právě s Vídní: tenorista Heinz Zednik v roli Vaška přesně dávkuje komiku a vyvaruje se triviálního pitvoření, barytonista Alfred Šramek je mile ušlápnutý Krušina. Také basista Walter Fink (Mícha) dosud patří mezi sólisty Vídeňské státní opery. Energickou, mladistvě působící Ludmilu (zde Katinka) tehdy ztvárnila rodačka ze Záhřebu Gertrude Jahn , Hátu (Agnes) polská altistka Czeslawa Slania .
Tím nejpozoruhodnějším jsou ovšem výkony dvou protagonistů v rolích Mařenky a Jeníka neboli Marie a Hanse. Slovenská (v té době exilová, proto u nás zapovězená) hvězdná sopranistka Lucia Popp a německý tenorista Siegfried Jerusalem budou asi pro leckoho objevem. Popp (zemřela roku 1993) je skutečné venkovské děvče „krev a mlíko“, energické, živé, půvabné a roztomilé, s nádherně jasným, vášnivým sopránem. Jerusalem je chasník sympaťák, chlapecký a milý, ale také šelma a patřičný frajer, s kloboučkem na hlavě a s rukama v kapsách. Jerusalem později udělal velkou kariéru wagnerovského tenora (tři roky před Prodanou nevěstou debutoval ve Vídni jako Parsifal), a je znát, že čistě vokálně mu part Jeníka v té době už příliš neseděl: na rozdíl od jevištní partnerky není jeho zpěv tak uvolněný a samozřejmý, i ze záznamu jsou patrné některé kazy, hlavně ve výškách. Celkově je však tento párek nesmírně pravdivý, blízký a lidský, spojuje v sobě vtip i vážnost a dokazuje, jak plnokrevně a přirozeně se Mařenka a Jeník dají hrát. Člověk si uvědomí, že jakkoli máme u nás doma z minulosti vynikající vzory, ty nemusí být jedinými.
Za dirigentským pultem stál mladý maďarský dirigent Adam Fischer , pro nějž byla Prodaná nevěsta první premiérou ve Vídeňské státní opeře. Orchestr mu hrál s velkou noblesou a energií. Fischer později hostoval na dalších významných světových scénách, v Bayreuthu nastudoval Prsten nibelungův. Do Vídně se vrací dodnes.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
