Karel Kalaš – bas, Přemysl Kočí – baryton, Štěpánka Štěpánová – alt, Štefa Petrová – soprán, Ivo Žídek – tenor, Vladimír Jedenáctík – bas, Oldřich Kovář – tenor, Sbor opery Národního divadla v Praze, Jarmil Burghauser – sbormistr, Orchestr Národního divadla v Praze, Jaroslav Krombholc – dirigent. Text: Č, A. Nahráno: 15. – 22. 2. 1953, Studio Domovina Praha. Vydáno: 2011. TT: 43:20, 61:56. AAD. 2 CD Supraphon SU 4069-2.
Nahrávka Smetanovy opery Tajemství z roku 1953 z edice Supraphonu je součástí řady „archivních záznamů kompletních oper, dosud nikdy nevydaných na CD“. V případě nahrávky Tajemství je formulace poněkud zavádějící, neboť ji roku 2010 předběhla Společnost Bena Blachuta (SBB 008-10-02), která vydala ve spolupráci s Radioservisem kompletní nahrávku Tajemství z rozhlasového archivu ještě o osm let starší. Pochází z roku 1945, jejím dirigentem je rovněž Jaroslav Krombholc , hraje rovněž Orchestr Národního divadla , sólistické obsazení se shoduje v jedné postavě, a sice Bonifáce v podání Vladimíra Jedenáctíka . Nabízí se tedy srovnání. Co do hudebního pojetí nastudování nijak markantní rozdíly nejsou. V sólistickém obsazení je patrný rozdíl mezi životem zklamaným Kalinou Zdeňka Otavy (SBB) a vnitřním neklidem hnaným pojetím Přemysla Kočího (Supraphon); zde probleskoval jeho „mefistofelský“ typ, hlasově na tom byl tehdy velmi dobře, působí v této roli přesvědčivěji. Představitele role Vítka je těžko srovnávat, oba patřili k tomu nejlepšímu, co naše opera tehdy v tenorovém oboru měla, to jen dnes Ivo Žídka (Supraphon) vnímáme spíše ve spojení s lyričtějšími rolemi, Bena Blachuta (SBB) s hrdinným oborem. V komickém (buffo) oboru a charakterních epizodních rolích stáli vedle sebe Karel Hruška (SBS) a Oldřich Kovář (Supraphon), zde v roli Skřivánka, a jejich pojetí je také velmi podobné. Srovnatelní jsou také Jaroslav Veverka (SBS) a Karel Kalaš (Supraphon) v roli Maliny. V případě rolí Blaženky a panny Rózy bych ovšem jednoznačně dala přednost starší nahrávce (SBS), tedy Marii Budíkové a Martě Krásové před Štefou Petrovou a Štěpánkou Štěpánovou . Velmi nepříjemně působí na nahrávce Supraphonu „štěkavý“ projev Milady Čadikovičové v roli hospodské. A rozhlasové nahrávce dávám přednost, i pokud jde o samotný zvuk; obě jsou mono AAD, přesto vyšel zvuk na nahrávce vydané SBS sytěji, je celkově (pokud se to tak dá říci) barevnější, a i když se jedná o stejné dirigentské vedení, připadá mi propracovanější i po stránce temp. V obou případech však každopádně máme výtečné dokumenty skvělé interpretační úrovně naší opery před půl stoletím.
Body: 4 z 6
