Z mého pohledu největší počin v historii nahrávacího průmyslu (optikou interpretační i technickou) před několika měsíci vydal prostřednictvím společnosti Berlin Phil Media vlastní label Berlínských filharmoniků. Jako Brucknerovskou pokladnici plnou omamných klenotů lze označit luxusní box, který po otevření skýtá pohled na celkem devět CD a čtyři blu-ray disky.
Je jen na samotném posluchači a jeho domácím technickém vybavení, jaký zdroj pro poslech hudby rakouského skladatele si zvolí. Na obou typech nosičů najdeme komplet symfonií, a to v podání osmi prominentních dirigentů. Volba může padnout na poslech klasických CD (16 bit / 44,1 kHz), variantou je ovšem i poslech symfonického kompletu ve studiové kvalitě (24 bit / 48 kHz) prostřednictvím blu-ray disku, na který se všech devět symfonií vešlo jak ve formátu 2.0 PCM stereo, tak v pětikanálovém 5.1 DTS-HDMA. Co že se pak skrývá na zbylých třech blu-ray discích? Nic menšího než kompletní video záznam týchž živých koncertů, zde ovšem obohacených o FULL HD 1080 / 60i obraz se zvukovou stopou (opět ve dvou formátech) o 16 bitové hloubce a vzorkovací frekvencí 48 kHz. Dotkneme-li se trochu obsažněji výše zmiňované kvality záznamů, pro ještě větší nadšence a jedince obdařené snad až nadlidsky citlivým sluchem je jako bonus připravena možnost si po zadání přibaleného kódu ze stránek vydavatele stáhnout obrovité audio soubory (bezztrátové formáty flac a wav – vícekanálové i stereo) s parametry 24 bit / 96 kHz.
Tím ale obsah balení nekončí. Ve filmovém dokumentu se prostřednictvím rozhovorů s dirigenty dozvíme leccos z tajemství jejich brucknerovské interpretace, velmi informačně hodnotné je pojednání o Antonu Brucknerovi a jeho dílech prostřednictvím přibalené knihy, bonusem jsou pak překrásné barevné velkoformátové fotografie. Je možné chtít víc?
Nahrávky ze sálu Philharmonie v Berlíně (ano, nikoliv ze sálu Berlínské filharmonie – vždyť i přesto, že jde o domovské sídlo Berlínských filharmoniků, vystupuje tam kde kdo) pochází z let 2009 až 2019 a leckteré jsou velkým zjevením. Absolutní neznámou pro mě dosud byl Bruckner, tak jak jej dává Seiji Ozawa (skvostný snímek Symfonie č. 1), Paavo Järvi (velice pečlivě provedená Symfonie č. 2) a Zubin Mehta (záznam Symfonie č. 8, který se svým zapálením a intenzitou takřka přibližuje referenční nahrávka Lorina Maazela s Berlínskými filharmoniky pro EMI z roku 1989). Hezké porovnání se nabízí v případě Bernarda Haitinka, který Brucknera nahrál v šedesátých a sedmdesátých letech i v Amsterdamu a též pro BR Klassik v Mnichově (Symfonie č. 5 a č. 6). Na tomto albu mu ční do výše záznamy dva, jde o Symfonie č. 4 a č. 5. Nedávno zesnulého Marisse Jansonse můžeme obdivovat prostřednictvím Symfonie č. 6, žijící legenda Herbert Blomstedt s neuvěřitelným elánem diriguje Symfonii č. 3, Christian Thielemann velkolepě nastudoval Symfonii č. 7 a náš výčet uzavírá precizní Simon Rattle se svým neopakovatelným podáním Symfonie č. 9.
Toto je definitivní komplet, suma toho, co lze v dnešní době po špičkovém hudebním vydavatelství vyžadovat, vzor, kterým by se již měla blýsknout i tak renomovaná instituce, jakou je naše Česká filharmonie. Dočkáme se?
Berliner Philharmoniker, Seiji Ozawa, Paavo Järvi, Herbert Blomstedt, Bernard Haitink, Mariss Jansons, Christian Thielemann, Zubin Mehta, Sir Simon Rattle / dirigenti. Text A, N. Nahráno: 2009 až 2019, Philharmonie Berlin. Vydáno 2019. TT: 595:00 + 37:00 dokument. 9 CD a 4 Blu-ray – BPR 190281.
