(Verdi, Puccini, Cilea, Mascagni, Janáček, Smetana)
Eva Urbanová – soprán, Pražský filharmonický sbor, Jaroslav Brych – sbormistr, Sbor opery Národního divadla v Praze, Milan Malý – sbormistr, Symfonický orchestr hl. m. Prahy, Jiří Bělohlávek, Evropský Janáčkův filharmonický orchestr, František Preisler jr., Orchestr opery Národního divadla v Praze, Ondrej Lenárd, Oliver Dohnányi. Text: Č, A, N, F. Nahráno: 1993, 2000, 2003, Smetanova síň Obecního domu, 1995, Národní divadlo, Praha. Vydáno: 2007. TT: 65:00. DDD. 1 CD Supraphon 3935-2.
Eva Urbanová dozajista patří k českým umělkyním, které si zaslouží bilanční nahrávku. Dvacetiletí její pěvecké kariéry, během níž Eva Urbanová úspěšně vystupovala na mnoha prestižních operních i koncertních pódiích včetně milánské Scaly a newyorské Met, bylo pro Supraphon impulsem, aby vydal CD s titulem Best of Eva Urbanová. Zda každý z příznivců Urbanové bude považovat právě zvolený výběr za skutečně to nejlepší, záleží na osobním vkusu a nastavení. Lze ovšem předpokládat, že se od Urbanové dočkáme ještě dalších „best“. Zůstává tak nezodpovězena otázka, zda takové výročí není spíše důvodem pro novou nahrávku, která by zaznamenala pěvecké mistrovství umělkyně vyzrálé spoluprací s významnými dirigenty a dalšími rolemi, jimiž od roku 2003 rozšířila svůj repertoár. Nestalo se tak a posluchači se musí spokojit s kompilátem ze starších supraphonských nahrávek z let 1993, 1995, 2001 a 2003, přičemž rozumně je vynecháno Urbanové mozartovské extempore pro Clarton v roce 1994. Bloky italských árií z oper Verdiho (Ritorna vincitor – Aida , Tu che vanita – Alžběta v Donu Carlosovi , La vergine degli angeli – Leonora v Síle osudu , Ecco l‘orrido campo – Amelie), Pucciniho (Vissi d‘arte, vissi d‘amore – Tosca , In questa reggia – Turandot ), Cieli (Poveri fiori – Adriana) a Mascagniho (Voi lo sapete – Santuzza) doplňují dva tracky z českých oper – Kostelniččino Co chvíľa a Libušino proroctví ze 3. dějství.
Je dobře, že pěvecké umění Urbanové můžeme srovnávat se sólistkami první světové kategorie. Urbanová svoje postavení v ní stvrzuje pevnou znělostí a barevností hlasu s velikou škálou dynamiky, kdy zvláště místa, v nichž se ze střední polohy ve forte přehoupne do jemné výšky, kterou pak rozvine, jsou úchvatná. Doménou Urbanové jsou nostalgičtější, tklivější výrazové odstíny, ale i dramatická Turandot. Jsem přesvědčena, že nejen její Libuše, ale především Kostelnička patří dnes ke špičkovým a ve světovém kontextu dnes v těchto rolích jí sotva kdo může konkurovat. (Urbanová jako dosud jediná získala dvakrát cenu Thálie právě za různá nastudování Kostelničky.)
Nicméně v dnešní době, kdy je zvláště v Urbanové oboru mladodramatického sopránu s přesahy do dramatického mimořádně silná konkurence a sólistky vedle svého pěveckého umění přicházejí s dramaturgicky nápaditými nahrávkami a inovacemi, působí supraphonské bilanční album Evy Urbanové spíše jako prvoplánově komerční tah, než po všech stránkách promyšlený počin.
Body: 4 z 6
