Tři madrigaly (Duo č. 1) pro housle a violu H 313, Duo č. 2 pro housle a violu H 331, Sonáta pro violu a klavír H 355, Komorní hudba č. 1 pro klarinet, housle, violu, violoncello, harfu a klavír H 376
Alexander Besa – viola, Bohuslav Matoušek – housle (H 313 a 331), Jan Talich – housle (H 376), Ludmila Peterková – klarinet (H 376), Jiří Bárta – violoncello (H 376), Jana Boušková – harfa (H 376), Petra Besa – klavír (H 355), Karel Košárek – klavír (H 376). Produkce: Matouš Vlčinský. Text: A, N, F, Č. Nahráno: digitálně 1 – 2/2005, koncertní síň nemocnice v Kroměříži (H 313, 331, 355), živě 1/2006, Olten, Švýcarsko (H 376). Vydáno: 2008. TT: 68:07. DDD. 1 CD Supraphon Music SU 39522.
Jednotícím fundamentem desky je viola, kreativní osobnost Alexandra Besy a legendární americká violistka Lilian Fuchs (1902 – 1995), které Martinů obě dua a violovou sonátu věnoval. Autor průvodního textu v bookletu, Aleš Březina, správně připomíná, že Martinů, ač na počátku kariéry velmi schopný houslista a jistě i znalec violy, se překvapivě věnoval violovým kompozicím pozdě, přesněji po skončení války; první duo je z roku 1947. Dnes asi relativně nejvíce známe Rhapsody concerto pro violu a orchestr, nicméně všechny kompozice na této desce dokazují, že nádherné opusy vytvořil i v komorní sféře. Duo č. 1 i Duo č. 2 jsou v podstatě bezstarostné skladby quasi serenádového typu; pro skladatele je příznačné, že hlavní „sdělení“ vtělil do rozměrných volných vět. Pro mě je kompozičním vrcholem desky Violová sonáta , které dojímá decentní lyrikou a lidovými reminiscencemi. Zvláštní postavení Komorní hudby č. 2 (ke kompozici asi zamýšleného č. 2 už nedošlo) je dáno hudebním obsahem, obsazením a datací (Martinů završil dílo v předjaří roku 1959, půl roku před svou smrtí). Nejspíš i volbou nepříliš obvyklého spojení klavír – harfa vnímáme určité vazby na impresionismus, ke kterému měl Martinů blízko (zvláště druhá věta). Je to dílo jemné, hudebně vzácné a bohužel málo hrané. O to více si cením dramaturgie tohoto projektu.
Co se týká interpretace, tak mohu užít jen slov chvály. Spojení Alexandra Besy s Bohuslavem Matouškem je nejlepší sestavou, kterou jsem slyšel. Oba hudbu Martinů milují, důvěrně znají a skvěle prezentují. Oba pianisté jsou výborní, kdybych musel volit, tak asi úhozově mistrného Karla Košárka , ale je to ryze subjektivní pocit. V Komorní hudbě se skvěle uplatnil měkký tón Ludmily Peterkové a tónová barevnost hry Jiřího Bárty . Jana Boušková je suverénem svého nástroje, Martinů jí však určil spíše roli „impresionisticky“ barevnou.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
