Mirandolinu psal Martinů podle Goldoniho komedie La locandiera (Paní hostinská ), libreto si sám upravil podle italského originálu. Světová premiéra opery, která Goldoniho předloze dává elegantní hudební vizáž, se konala v pražském Smetanově divadle roku 1959 s Marií Tauberovou v hlavní roli. Pokud vím, kompletní zvuková nahrávka Mirandoliny neexistuje. Bibliografický katalog Bohuslava Martinů uvádí pouze rozhlasový záznam z počátku 80. let. Každopádně příběh o paní hostinské obletované hned třemi šlechtickými nápadníky, která ale nakonec dá přednost číšníkovi, může nyní našinec slyšet v italském originále. Obsazení ve Wexfordu bylo totiž až na dvě výjimky italské. Těmi výjimkami jsou Angličan Simon Edwards coby jeden z nápadníků a česká sopranistka Tereza Mátlová v menší roli herečky Ortensie. Hlavní úlohu fešné hostinské zpívá sopranistka Daniela Bruera , angažovaná v berlínské Staatsoper, s hlasem možná o malinko zatěžkanějším, než by nadýchané lehkosti tohoto až činoherně výřečného, v lehkém allegru poskakujícího díla slušelo. Avšak celkově vzato jak ona, tak i ostatní zpěváci bezesporu odehráli a odzpívali (a odmluvili) na jevišti působivé divadlo – dosvědčují to ostatně i reakce publika. Prudký tep je znát i z výkonu pro nás možná poněkud exotického Běloruského národního filharmonického orchestru pod taktovkou italského dirigenta Riccarda Frizza . Ostatně i fotografie z inscenace otištěné v bookletu naznačují, že ve Wexfordu pojali Mirandolinu jako bujarou soudobou komedii (režíroval Australan Paul Curran ). Rozhodně je to další příjemný důkaz toho, že Martinů se ve světě líbí.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 67:02 + 37:10
Nahráli: Bruera, Mátlová, Traversi, Tansini, Edwards, Marabelli, Alberghini, Esper, Běloruský národní filharmonický orchestr, Riccardo Frizza
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
