Volba 3. a 4. symfonie je pochopitelná. Třetí symfonii (1944) považoval skladatel za svou první skutečnou symfonii a byl na ni oprávněně pyšný, se Čtvrtou symfonií (1945) slavil díky jejímu pozitivnímu náboji, světlu a komunikativnosti velké úspěchy.
Znovu a znovu zažívám, jak blahodárný vliv má na Českou filharmonii dirigent Jiří Bělohlávek . Orchestr hraje soustředěně, je perfektně připraven a dělá, co má dělat každý ansámbl – do puntíku realizuje vizi dirigenta. Výkon orchestru je v obou skladbách (v 3. symfonii možná ještě o pověstný fous víc) famózní a samotný Bělohávek posunul úroveň interpretace obtížných partitur zase o notný kus dál. Dirigent zúročuje v nahrávce svoje celoživotní umělecké a životní zkušenosti a je s podivem, že takový umělec byl šéfem našeho prvního orchestru, k jeho škodě, jen chvíli. Ještě štěstí, že máme dar zvukových záznamů.
Drobná poznámka na konec: první díl symfonické edice má velmi pěkný, výtvarně sevřený, nepatetický cover a nahrávací tým se zhostil svého úkolu zcela profesionálně.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 63:00
Nahráli: Česká filharmonie, Jiří Bělohlávek
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
