Konečně, se značným zpožděním, ale přece, spatřil světlo světa po poněkud nekoncepčním vydávání jednotlivých desek celek! Odmyslím-li drobné neduhy kompletu, jako například zastaralé, příliš drobné písmo bookletu, nepříliš šťastná volba zlomu textu, skromné uvedení kooperujících sólistů, úspornost bookletu bez jazykových mutací, běžných i v případě Hyperionu, a zůstanu u toho podstatného, hudební roviny titulu, jde bezesporu o zásadní vydavatelský počin. Referenční interpretační projekt, který nejenže propaguje dílo Martinů, ale může být pro další generace výchozím bodem jejich snažení. (Před tímto projektem realizoval komplet tvorby Martinů pro housle a klavír, jenž vydal Supraphon a který získal v roce 2001 hlavní cenu pro klasickou hudbu na MIDEM v Cannes.) V první dekádě 21. století byl Bohuslav Matoušek na vrcholu houslové erudice, plný nadšení a věnoval přípravě projektu řadu let tvrdé práce, hudební, organizační i finanční. Obětoval tomu část svého osobního života i zdraví. Vznikla koruna jeho kompletů. A nepochybně gramofonový unikát.
Každou skladbu prostupuje jeho vřelý, nádherný tón, daný technikou pravé ruky, specifickým vibratem a srdcem. Měl štěstí na spolupracující sólisty i dirigenta. Česká filharmonie odvedla výbornou práci, i když se nemohu zbavit myšlenky, že kdyby tehdy hrála v současném obsazení, mohl být zvuk v mnoha pasážích ještě o něco výraznější, angažovanější, barevnější a přesnější. Skvělou práci odvedl technický tým – režisér Zdeněk Zahradník a zvukový mistr Tomáš Zikmund. Vznikla tak jedna ze stěžejních oslav geniality a tvůrčího vzmachu Bohuslava Martinů. Myslím, že něco takového ve stagnující realitě nahrávacího průmyslu ještě dlouho nevznikne.
Bohuslav Matoušek – housle, viola, Janne Thomsen – flétna, Jennifer Koh, Régis Pasquier – housle, Karel Košárek – klavír, Česká filharmonie, Christopher Hogwood – dirigent. Text: A. Nahráno: Rudolfinum, Praha, 2007 – 2008. Vydáno: reedice, 2019. TT: 240:03. DDD. 4 CD Hyperion CD S44611/4.
