Wagner je interdisciplinární záležitost a Bryan Magee na něj hledí očima filozofa s žurnalistickou a politickou praxí. Sleduje vývoj Wagnerovy osobnosti od jejích radikálních politických začátků až k mysticismem prodchnutému závěru života. To už sice učinili mnozí před ním, Magee však při svých pozorováních dokáže nalézt přesvědčivá zdůvodnění protichůdností tohoto života, jež ve většině úvah zůstávají stále spíše jen v rovině otázek. Odhalit Wagnerovo „ledví“ mu umožňuje zevrubná znalost filozofických názorů, z nichž skladatel vycházel. Levicový drážďanský radikál byl jako skladatel jedním z mnohých, jako občan se cítil být revolucionářem. Ke konci života byl revolucionářem hudby, z občana se však stal aristokrat. Na této cestě, v níž se jako by prolínají dva Wagnerové, jdoucí ve vzájemném protipohybu, se setkával s Bakuninem, Feuerbachem, Hegelem, především však Schopenhauerem a Nietzschem. Zde Magee nachází klíč k Wagnerově hudbě, dramaturgii, volbě námětů a mnoha dalším aspektům uskutečňování jeho pojetí hudebního divadla. Nevyhnul se ani ožehavé otázce Wagnerova antisemitismu; úvaha je ke knize přičleněna jako dodatek. Ač se jedná o filozofii, nezatěžuje Magee text abstrakcemi, je to poutavé a přitom srozumitelné čtení, jež z angličtiny až na některé neobratnosti zdařile přeložila Zdeňka Marečková . Pouze byla podceněna skutečnost, že i hudba (jako každý specializovaný obor) má svou terminologii. Je zbytečná škoda, když se zde zaměňuje instrumentace s instrumentalizací, hovoří se o „mezerách“ v partituře, třech tónech tóniky, rozvedení místo provedení a podobně.
Body: 0 z 6
