Emmanuel Pahud – flétna, Sabine Meyer – klarinet, Stefan Schweigert – fagot, Jonathan Kelly – hoboj, anglický roh, Radek Baborák – lesní roh, Berliner Philharmoniker, Sir Simon Rattle. Produkce: Stephen Johns. Text: A, N, F. Nahráno: live, 6/2006, Filharmonie, Berlín (Koncert pro flétnu), 5/2006, Jesus-Christus-Kirche, Berlín (Koncert pro klarinet), 12/2006, Teldex Studios, Berlín (Dechový kvintet). Vydáno: 2007. TT: 69:23. DDD. 1 CD EMI Records 09463 944212 6 (EMI).
Prvním nástrojem, s nímž se dánský skladatel Carl Nielsen (1865 – 1931) ve svém dětství a pod otcovým vedením seznámil, byly housle. Pro otcovu vesnickou kapelu komponoval taneční melodie už v devíti letech. Později hrál ve vojenské kapele na lesní roh a na trubku. I přesto, že měl tedy důkladné zkušenosti se smyčcovými i žesťovými nástroji, věnoval své, dnes nejvíce ceněné sólové skladby, dechovým nástrojům dřevěným. Chronologicky první kompozicí této pozoruhodné oblasti Nielsenovy tvorby byl Dechový kvintet , inspirovaný výkony členů Kodaňského dechového kvinteta a jejich interpretačním přístupem k Mozartovi. Skladatelovým záměrem bylo vytvořit komorní dílo, v němž bude důvěrná komorní konverzace zúčastněných nástrojů, vlastní tvorbě Haydnově a Mozartově, zaznívat na způsob rozhovoru v současné dánštině. Kompozice je vystavěna promyšleně a nabízí posluchači řadu vtipných překvapení na haydnovský způsob. Dle Stephena Johnse, autora zasvěceného doprovodného textu v bookletu, změnil právě Dechový kvintet Nielsenův přístup k orchestraci. Skladatel se vyjádřil, že začal komponovat prostřednictvím jednotlivých nástrojů tak, jakoby se sám přímo v jejich těle usídlil. Po jednoznačném úspěchu kvintetu pak zveřejnil svůj záměr napsat pro každého ze členů Kodaňského dechového kvinteta koncert pro jeho nástroj a orchestr. Podařilo se mu však dokončit pouze Koncert pro flétnu pro Holgera Gilberta Jespersena a Klarinetový koncert pro Aageho Oxenvada.
Dramaturgie famózního CD postupuje proti chronologii vzniku jednotlivých Nielsenových kompozic, a tak se zmíněné okolnosti jeho tvůrčího postupu vyjevují až při čtení bookletu. Zvolené pořadí nahrávek je ovšem velmi vstřícné k posluchači. Zahajuje nejpopulárnější kus, líbezný a poetický Flétnový koncert v oslnivém provedení Emmanuela Pahuda , po něm přichází obtížný Klarinetový koncert, plný rychlých náladových změn, spolehlivě a přesvědčivě podaný Sabinou Meyer , a zakončuje komorní konverzace Dechového kvintetu na skvělé profesionální úrovni (oba předchozí sólisty do kvintetu doplnili Stefan Schweigert – fagot, Jonathan Kelly – hoboj, anglický roh a Radek Baborák – lesní roh).
Před výkonem Emmanuela Pahuda (v live nahrávce!) i spoluprací jeho mateřského orchestru Berlínských filharmoniků , vedeného Simonem Rattlem , je skutečně třeba smeknout. Souhra sólisty s orchestrem vytváří skvělý a bezchybný dialog. Vše bylo při zkouškách velmi pečlivě vypracováno a v koncertní situaci špičkově odvedeno, a to se slyšitelnou dávkou inspirace, výrazového náboje a napětí, které zpravidla do výkonu vstupují právě zásluhou přítomného publika. V nahrávce se bravurními orchestrálními sóly prezentují fagot, klarinet, tympány a trombon, také jejich dialogy s flétnou a vzájemné předávání témat jsou naprosto dokonalé. Nielsenova instrumentačně neobyčejně zdařilá kompozice hýří svěžími barvami, náladami a výrazovými kontrasty, rytmická struktura je pro interprety značně náročná. I přesto od sólisty stále slyšíme krásný, znělý a uvolněný tón, sebevědomé a kultivované vedení melodie, vyrovnané, čisté a ostré staccato, intonačně je naprosto stabilní a technické nástrahy zvládá bez sebemenších problémů. Pahud disponuje také obdivuhodnými dynamickými rozdíly.
Také Sabine Meyer je ve svém oboru špičkovou interpretkou, která všestranné záludnosti Nielsenova Klarinetového koncertu zvládla s noblesou, výrazovou přesvědčivostí a příjemným a měkkým tónem. Dílo vznikalo v době skladatelovy nemoci, kdy jej sužovaly pochybnosti a pocity zklamání. S využitím výrazových možností klarinetu se nálada hudby rychle proměňuje od něžnosti až k hysterii a vyznění kompozice je spíše melancholické. Závěrečný Dechový kvintet zaujme opět dokonalou souhrou, intonační přesností a zvukovou vyrovnaností. Skladatelova instrumentační představivost, která se tříbila a zrála právě při zrodu tohoto díla, zaujme například často využívaným zajímavým souzvukem fagotu a lesního rohu v první větě a využitím anglického rohu ve větě třetí. Klarinetu už v tomto tvůrčím období skladatel svěřoval zrádná a obtížná místa (téma druhé věty). Závěrečné chorálové vyjasnění všem zúčastněným krásně ladí, a tak není pochyb – nahrávky Nielsenových skladeb na CD firmy EMI jsou skutečně mimořádnou událostí.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
