Balet vypráví o anglickém archeologovi lordu Wilsonovi a jeho sluhovi, kteří cestují po Egyptě. Písečná bouře je zažene do nejbližší pyramidy, v níž je pohřbena Aspicia, dcera jednoho z nejmocnějších faraonů. Wilson v pyramidě usne po vykouření opiové dýmky a ve snu prožije s Aspicií milostnou romanci. Jako Egypťan Taor zachrání princeznu před lvem, získá si její srdce a uteče s ní před králem z Nubie, kterému je Aspicia zaslíbena. Král však milence dostihne, překvapí osamocenou princeznu, a ta před ním ze zoufalství skočí do Nilu. Bůh Nilu se nad Aspicií slituje a propustí ji, později je obměkčen i faraon a lásce své dcery požehná. V tu chvíli se Wilson probudí, s úsměvem na rtech nad krásným snem.
Námět byl ve své době velmi moderní i populární, připomeňme alespoň, že v roce 1859 započalo budování Suezského průplavu a v Berlíně mohl Petipa navštívit Egyptské muzeum.
Novodobého provedení se ujal Pierre Lacotte , znalec baletu 19. století, který se pokusil dílo oživit tak věrně, aby mohl předvést publiku co nejautentičtější dobový pohled. Nepochybně se mu to podařilo. Ať už v neskutečně barvité přehlídce kostýmů, které dávají tušit jistou naivitu i stylizaci (dívky s oštěpy v nadýchaných baletních sukýnkách), nebo v choreografii, která je ukázkou čistého krystalického baletu. Hudba je v pozadí, děj se posouvá jen pozvolna, za to si lze užít mnoha sólových o sborových scén. Vynikající Světlana Zacharova je primabalerína par excellence, ladná, něžná, technicky dokonale přesná, Sergej Filin (Lacotte mu dopřál dost sólových výstupů) je jí mužným a technicky neméně kvalitním protějškem – s ukázkovými skoky. Skvělí jsou i ostatní sólisté, Maria Aleksandrova nebo Genadij Janin , a samozřejmě celý soubor Velkého divadla.
Bonusový materiál nabízí povídání Lacotta o složitých přípravách baletu, dále biografie choreografa a sólistů.
Vydavatel: Classic
Nahráli: Svetlana Zakharova, Sergej Filin, Orchestra of the State Academic Bolshoi Theatre Moscow, Alexander Sotnikov – dirigent
Body: 6 z 6 – tip Harmonie