Basbarytonista Adam Plachetka se pomalu, ale jistě stává jedním z nejzářivějších českých pěvců na současné mezinárodní hudební scéně a souběžně s tím stoupá jeho renomé i v očích široké české veřejnosti. Naposledy se českému publiku představil na recitálu v rámci Pražského jara 17. května ve Dvořákově síni Rudolfina. Doprovodila ho zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů pod vedením ředitele pražského Národního divadla Roberta Jindry.
Plachetka nabídl v souladu s Rokem české hudby 2014 publiku výhradně český repertoár, v první půli zazněly Dvořákovy Biblické písně, ve druhé potom výběr árií z oper Bedřicha Smetany. Je nesmírně sympatické, že Plachetka ukazuje, jaký vztah má k základnímu českému repertoáru a že naznačuje, kam se jeho vývoj (snad) bude ubírat. Jeho technika, témbr i skvělá deklamace k tomuto repertoáru směřují. Nicméně v tomto věku a stádiu umělecké vyzrálosti je pro něj přece jen stěžejní Mozart, se kterým přesvědčuje o svých kvalitách čím dál víc mezinárodních scén. Málokterý zpěvák pod třicet let dokáže vystihnout hloubku Biblických písní a plnokrevnost Smetanových operních charakterů. Není od věci brát Plachetkův recitál jako fantastickou ochutnávku toho, co nabídne publiku, až do českého kmenového repertoáru dozraje.
