Christian Linberg – pozoun, Sharon Bezaly – flétna, Ole Edvard Antonsen – trubka, Stockholm Chamber Brass, S°o Paulo Symphony Orchestra, Swedish Chamber Orchestra, Basque National Orchestra, Orphei Drängar, Christian Lindberg, Robert Sund, Cristian Mandeal – dirigenti. Produkce: Robert von Bahr, Roberft Suff. Text: A, N, F. Nahráno: 2/2003, Danderyds Gymnasium; 11/2003, Örebro Concert Hall;6/2004, Alfvénsalen, Uppsala, Švédsko; 8/2004, Sala S°o Paulo, Brazílie; 10/2004, Auditorio Kursaal, San Sebastián, Španělsko. Vydáno: 2005. TT: 76:30. DDD. 1 CD BIS Records BIS-CD-1428 (distribuce Euromusica).
Christian Lindberg (1958) je v první řadě hráčem na pozoun – dosud pro něho vytvořilo skladby téměř šest desítek autorů, mimo jiné A. Pärt, I. Xenakis, L. Berio, T. Takemitsu, S. Gubajdulina. Komponování se seriózně věnuje cca sedm let s doporučením od svého krajana, skladatele Jana Sandströma, pod jehož supervizí do světa hudební kompozice vstoupil. Rovněž i diriguje. Na profilové nahrávce je představen ve všech třech rolích – ve čtyřech ze svých pěti zařazených skladeb hraje sólový pozounový part, dvě řídí. Skladby z let 1999 až 2004 mají jednotnou stylovou tvář, svěží hudba na pomezí třetího proudu a neo-klasiky, mírně kořeněná tím, co u nás ponejvíce rozumíme pod pojmem akademismus. Převažuje lehký duch, apartní hraní, vtip, drive, kontrast. Hudba veskrze spíše odpočinková, nikoliv však kulisová. Všechno jsou v podstatě koncertantní skladby, Helikon Wasp (pro „dirigujícího pozounistu a orchestr“), The World of Montuagretta a Behac Munroh s orchestrem, Condor Canyon je psán pro pozoun a žesťové kvinteto. Nejzajímavější proměnou prochází klasický model sólo plus ansámbl v kompozici „…ty solen är uppe!“ („…neboť Slunce vychází!“ na text básně Augusta Strindberga), kde jsou si sólista a mužský sbor vzájemně rovnocennými partnery, přičemž pozounista vstupuje do děje i jako recitátor. Vzhledem k tomu, že nahrávka soustřeďuje zřejmě většinu pozornosti hodných Linbergových až dosud vytvořených děl, je snad možné podle nejmladší z nich – Behac Munroh z roku 2004 – usoudit na skladatelovo pravděpodobné další směřování, v němž už si nejspíš nevystačí jen s rytmicko-melodickými vzorci tradičních malých forem, ale pravděpodobně posílí i „intelektualismus“ – zde reprezentovaný užitím série odvozené z písmen prvního slova názvu.
Vydavatel: BIS Records/Euromusica
Stopáž: 76:30
Body: 3 z 6
