Collegium 1704, Luks
V jedinečném prostředí Barokního divadla zazněla pocta největšímu českému baroknímu skladateli Janu Dismasi Zelenkovi, a to výběrem z jeho duchovních skladeb katolického ritu, komponovaných v Drážďanech, kam emigroval někdy kolem roku 1710. Václav Luks se svým souborem Collegium 1704 provedl některá Responsoria a Lamentationes, určené pro velikonoční bohoslužby a svatý týden před zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, jež vznikaly v letech 1722–1723, doplněné o pozdější Miserere c moll z roku 1737. Spojení hudby, jež na nás dnes působí svou jedinečnou osobitostí a harmonickou smělostí, v barokním dobovém kontextu ojedinělou, a celkové dispozice barokního divadla a jeho scénické pespektivy, je zdrojem neobyčejně silného autentického zážitku. Hudba tu zní ve svém domovském prostoru, pro nějž byla myšlena a komponována. Díky dřevěným deskovým kulisám, jež ustupují do perspektivní hloubky scénického horizontu, je jemnost a křehkost akustiky nesouměřitelná s ničím. Nelze si nepovzdechnout nad tím, s jakým porozuměním dokázali tehdejší mistři architekti stavět svatostánky hudby – a jak se toto vzácné umění dnes již zcela vytratilo. Zvuk smyčcového pléna, nesmírně bohatý na detail, se nese v relativně tichých dynamických hladinách, a přece vyplňuje všechny prostory sálu sytým zvukem, aniž by sebeméně kryl pravidelně kráčející metrum bassa continua, složeného z akusticky tak křehkého nástroje jako je teorba, doplněná o violoncello a kontrabas. Hlasy pěveckého kvarteta se pojily k nástrojům i v plné dynamice ritornelů s naprostou přirozeností a splývaly v jeden homogenní celek. Václav Luks se nemýlí, když tvrdí, že provedení bez podpůrných trombónů, jen dublujících zpěvní hlasy, je dobře možné. Jistě přichází v úvahu jako alternativa, ale s trombóny je zvuková výslednice přece jen bohatší a spirituálnější – jak dokazuje nahrávka Responsoriií souboru Cappella Montana. I tak přinesl večer se Zelenkou zážitek vzácné krásy.
Psáno pro: HARMONIE 9/2014
