Lajos Lencsés – hoboj, anglický roh, Ansgar Schneider – violoncello, Ulrike Sonntag – soprán, Libor Sima – fagot, Francois Killian – klavír, Budapest Strings, Radio-Sinfonieorchester Stuttgart des SWR, Andrei Boreiko. Produkce: Südwestrundfunk. Text: A, N, F. Nahráno: 16. 6. 2005, Stadthalle Sindelfingen; 12. – 14. 6. 2006, Studio Karlsruhe; Kammermusikstudio, SWR Stuttgart. Vydáno: 2007. TT: 54:11. DDD. 1 CD hänssler classic CD 98.295 (distribuce Rosa).
Francouzská skladatelka romantické éry Clémence de Grandval 1828 – 1907) je nejen pro nás, ale i pro svět prakticky neznámá. Je to škoda, protože se autorka oper, oratorií, symfonií, sólových koncertů, komorní huby i písní může svojí poetikou a melodičností směle postavit například vedle Saint-Saënse, svého učitele a dlouholetého přítele. A možná právě duch jeho hudby se nám při poslechu de Grandval vybavuje nejčastěji. Jedno však její hudbě chybí: osobitost. Dá se říci, že hudba de Grandval je „obecná“ a že ji skladatelka napsala tak, jak se „má“. Nemějme jí to však za zlé. Společenská atmosféra, silnější v 19. století než dnes, i ženský element nedovolují něco takového jako je právě osobitost. Nadšený hobojista Lajos Lencsés se vrhnul do pátrání po skladbách pro svůj nástroj a výsledkem je téměř šedesátiminutové CD. Nahrávce dominuje Koncert pro hoboj a orchestr , skladba dříve hrávaná při zkouškách na pařížské konzervatoři s doprovodem klavíru. Hobojista je sám autorem instrumentace, která však není zcela bez problémů. Neosobitost hudby je bohužel ještě podtržena nevýrazným orchestrálním doprovodem. Emotivně ženským přístupem ke kompozici je naplněna každá skladba. Díky tomu skladatelka vyjadřuje mnoho romantických nálad. Náměty jsou zcela v tomto duchu: Lamento , Scherzo , Romance ad. Většinou s doprovodem smyčcového orchestru rovněž v Lencsésově instrumentaci. Emoce skladeb však zůstávají na povrchu, hlouběji se nejde. Snad to ani není jejich účel. Je možné, že ještě nejsme připraveni na to, že ženy mají svůj vlastní (osobitý?) přístup ke komponování. Proto se může většina posluchačů, odkojena „mužskou“ hudbou, tvářit, že „ženská“ hudba je pouze emotivní, povrchní a bez řádu. Hobojista i Rozhlasový symfonický orchestr Stuttgart pod vedenímAndreje Boreika dali svou jistou a uměřenou interpretací nahrávce jemnost a velký kus onoho francouzského patetismu.
Body: 3 z 6
