(Börtz, Karkoff, Österling)
Dan Laurin – zobcová flétna, Royal Stockholm Philharmonic Orchestra, Alan Gilbert, Östgöta Symphonic Wind Ensemble, Petter Sundkvist, Trio Paradox. Produkce: Robert Suff. Text: A, N, F, švédsky. Nahráno: 5/2002, Nybrokajen 11, Stockholm (Karkoff), 12/2002, Stockholm Concert Hall (Börtz), 7/2005, Länna Church (Österling). Vydáno: 2005. TT: 58:35. DDD. 1 CD BIS Records AB BIS-CD-1425 (distribuce Euromusica).
Ze všeho nejvíce chvályhodné jsou odhodlanost a vytrvalost Dana Laurina, s nimiž se zasazuje o zvukově submisivní rodinu zobcových fléten a hájí jejich jedinečné témbrové vlastnosti v prostředí agresivních akustických i elektricky generovaných hudebních a zvukových zdrojů. Švédský flétnista se také zasloužil o inovaci nástroje, a ač hraje samozřejmě starou hudbu, inicioval vznik řady skladeb od současných tvůrců, čehož je nahrávka dokladem. Autorem titulní skladby je Daniel Börtz (1943), který využil objednávku od Stockholmských filharmoniků a pojednal ji jako koncert pro zobcovou flétnu a orchestr s představou Dana Laurina jako sólisty. Postavit vedle sebe zobcovou flétnu a velký orchestr vyžaduje nejen zkušenost, ale i odvahu, a Börtz si s disproporcí, která se tu nabízí, ve svém jednovětém, dvacetiminutovém koncertu záměrně pohrává. Sólový nástroj – postupně sopraninová, altová a sopránová flétna – si zjednává autoritu mocí svého charismatu, které není dáno jen osobitou zvukovou výbavou, ale sémioticky chápanou historickou zkušeností tak, jak s ní zacházel Berio ve svých „sekvencích“. Orchestr se ve společenství zobcové flétny – a pod Börtzovou supervizí – stává podivuhodně empatickým partnerem a kompozice prorůstá do dimenze, která je pocitově hodně humanistická (srovnej nástup sóla v 15. minutě). I Ingvar Karkoff pojednal svůj Koncert pro zobcovou flétnu a dechový orchestr jako jednovětý, je dokonce i ze stejného roku jako Börtzův (2000). Není tak hravý, je víc artistní a místy i více „líbivý“. Karkoff pro jistotu sám nabízí označení svého stylu jako romantické renesance – romantismu je v něm dost, renesance slyšitelně méně, analyticky nicméně středověké ohlasy vysledovatelné jsou. Dan Laurin opět střídá různé flétny, uplatňuje také více nástrojově technických efektů. Koncertantní kompozice na disku do stopáže doplňuje Šest vět pro trio zobcových fléten od Fredrika Österlinga (1966). Skladatel uvádí inspiraci Petrarcovou Canzonou č. 363, která je v bookletu otištěna v italském originále a v překladu do angličtiny. Jako celek je CD dramaturgicky trochu nevyvážený. Zvukovou homogenitou se k sobě hodí Karkoffův koncert a Österlingova kompozice, Börtzův koncert je ovšem zase nejzajímavější, takže čtyři H hlavně kvůli němu.
Body: 4 z 6
