Tak třeba po prvních taktech sedmé skladby nazvané Rock of Billy zpětně zkontrolujete přebal, zda jste nezakoupili CD Johna Scofielda třeba i s Joe Lovanem, protože ve skladbě s funky rytmem, jak vystřiženým z A Go Go zazní téměř věrná kopie zvuku další newyorské kytarové legendy. Strange Liberation připomíná náladu Bitches Brew , Skeeter-ism zní jako typická Frisellova úprava jazzové klasiky a téma z The Frisell Dream vzdáleně evokuje Douglasovu spolupráci na Uri Cainově skvělém remaku hudby Gustava Mahlera Urlight/Primal Light (1997). Just Say This je opět davisovskou reminiscencí a závěrečná Catalyst uzavírá nenápadnou jazzovou mozaiku energickou tečkou, typickou pro fusion Brecker Brothers. Je velmi obtížné určovat inspirační zdroje, avšak Miles Davis sedmdesátých let vystupuje z pomyslného hudebního záhrobí stále dosti energicky. Člověk se rovněž neubrání dojmu, že Frisellův instrumentální vstup do Douglasova hudebního amalgámu je natolik dominantní, že výsledný zvuk místy vypadá jako část jeho vlastního projektu. Frisellův tón je prostě nezaměnitelný a nezdolatelný. V takových situacích je těžké rozpoznat Douglasovu skladatelskou invenci od respektu k autoritě, album je totiž opravdu psáno Frisellovi na míru. Improvizační potenciál Chrise Pottera je do značné míry kontrolován. Potter se vcelku vzorně podřizuje potřebám hudby, zato odkrývá svých několik hudebních tváří. Uri Caine opět potvrzuje, že je především skvělým doprovazečem.
Díky téměř standardnímu jazzovému obsazení kapely a jisté tvůrčí zdrženlivosti vyznívá CD celkově konzervativněji, v porovnání s předešlými projekty jako byly kupříkladu Witness (2001), Dave Douglas ' Tiny Bell Trio – Constellations (2002) nebo předposlední kontroverzní Freak In (2003). Strange Liberation (parafráze původního provolání Martina Luthera Kinga) je tudíž podivné osvobození od již poznaných forem jazzového mainstreamu nebo jiné hudební produkce směřující ke stereotypu. Podivné pro svoji zdánlivou rezervovanost a zároveň pro časté vykročení do neznáma.
Vydavatel: Bluebird / BMG
Nahráli: Dave Douglas – trubka, Bill Frisell – kytara, Chris Potter – tenorsaxofon, basklarinet, Uri Caine – Fender Rhodes piano, James Genus – kontrabas, baskytara, Clarence Penn – bicí, perkuse
Body: 5 z 6
