Dave Holland – kontrabas, Kevin Eubanks – kytara, Craig Taborn – piano, Rhodes, Eric Harland – bicí. Nahráno: 8/2012, Sear Sound, New York. Vydáno 2013. TT: 69:39. 1 CD Dare 2 Records DR2-007.
V 90. letech někteří kritici považovali fúzi 70. let 20. století za přežitou, vyčerpanou část jazzu, jehož vrcholem byla tvorba Weather Report, Mahavishnu Orchestra nebo Return to Forever. Jelikož, jak známo, vývoj probíhá ve spirále, nepřekvapí, že se k tomuto období v současnosti interpreti zase vracejí. Kontrabasista Dave Holland právě v období počátků jazzrockové fúze nastoupil do kapely Milese Davise a účastnil se natáčení legendárního alba Bitches Brew. V poslední době vydával na vlastním labelu alba svých kapel, které patřily k tomu nejlepšímu v progresivním jazzu posledního dvacetiletí. V loňském roce pak sestavil nový kvartet, který se svým pojetím vrací právě k fúzi 70. let a rozšiřuje ji o současné prvky avantgardního jazzu.
Své spoluhráče si Holland vybral mezi hudebníky, se kterými již v minulosti spolupracoval. Kvartet Prism se představil v roce 2012 na mezinárodním jazzovém festivalu v Ottawě. Autorsky se na snímku více méně rovnou měrou podílejí všichni jeho členové. Tři skladby jsou z pera kytaristy Kevina Eubankse . Úvodní The Watcher s funkovým riffem elektrického piana a melodií zkreslené kytary jasně
určí, kudy se bude styl nahrávky ubírat. Balada The Color of Iris v nepravidelném metru s rozklady pianových akordů jako by vyšla z repertoáru Mahavishnu Orchestra, stejně tak jako Evolution , ve které Eubanks střídá rockovou dravost s klidnějšími pasážemi. Pianista Craig Taborn je autorem kompozice Spirals , ve které zajímavě pracuje s dramatickým střídáním nálad. Druhá Tabornova skladba The True Meaning of Determination nejprve dá v úvodu příležitost sólovému Hollandovu kontrabasu. Následující rytmicky nervní dvojhlasé polyfonní téma je ukázkou Tabornovy kompoziční zručnosti. Hollandova bluesová The Empty Chair se zkreslenou kytarou evokuje hudbu Jimiho Hendrixe. Autorův kontrabasový vstup vystřídá kytarové sólo vystavěné s téměř rockovou gradací. K tvorbě svého nedávného období se Holland hlásí skladbou A New Day , která opouští fúzi a jako jediná nabízí posluchači moderní mainstreamový jazz. Dvěma kusy se autorsky představuje i bubeník Eric Harland . Zatímco hravě karibská Choir přináší melodii, kterou si posluchač pohvizduje ještě dlouho po doznění alba, závěrečná Breath je kontemplativní baladickou tečkou celého snímku.
Kapela Prism je uskupením čtyř rovnocenných hráčů, z nichž každý svým vkladem velkou měrou utváří výsledný zvuk. Taborn s Eubanksem jsou melodicko-harmonickým motorem s nebývalou invencí jak v sólech, tak doprovodech. Holland nenápadně svou jistou hrou kočíruje celé to dobře namazané soustrojí, jehož zvuk tmelí fantasticky přesný Eric Harland. Prism je jednoduše fúzí 21. století.
Body: 5 z 6
