Lucy Shelton – soprán, Leo van Oostrom, Michiel van Dijk – saxofony, Hans Wesseling – mandolína, Helenus de Rijke – banjo, Miny Dekkers – akordeon, David Del Tredici – klavír, ASKO Ensemble, Oliver Knussen. Produkce: Nigel Boon. Text: A, N, F. Nahráno: live, 4/1993, Muziekcentrum Vredenburg, Utrecht & Dr. Anton Philipszaal, Den Haag (Syzygy), 12/1994, Dr. Anton Philipszaal, Den Haag (Vintage Alice), 12/1997, American Academy of Arts and Letters, New York (Songs). TT: 68:54. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 447 753-2 (Universal Music).
Hudba amerického skladatele Davida Del Trediciho (*1937) je fenoménem, který jako by odrážel obecnější tendence ve vývoji hudby druhé poloviny 20. století („od nového ke starému“). Autor je v mládí inspirován Novou hudbou, posléze koncem šedesátých let opouští atonalitu, aby se stal „otcem hudebního neoromantismu“. Podobným vývojem prochází ve stejné době hudba řady autorů (jejich stylové zakotvení je ovšem odlišné).
Skladby obsažené na nahrávce zastupují tři různá období Del Trediciho tvorby: Čtyři písně (1958-60) a Dvě písně (1959) na texty Jamese Joyce jsou studentskými skladbami se slyšitelným vlivem pozdního romantismu či Webernova atonálního období, Syzygy (1966) pro soprán a komorní orchestr (opět na Joyce) je modernistickou hříčkou a konečně Vintage Alice (1972), „fantastická scéna“ na motivy Lewise Carrolla, patří ke skladbám reflektujícím (nejčastěji romantickou) minulost. Všechna díla toho však mají společného více, než by se mohlo na první pohled zdát, a to v nejrůznějších rovinách: od intervalově rozskákané linky sólového sopránu (fantasticky přirozeně a lehce interpretuje Lucy Shelton ) až po celkové vyznění, které je bohužel značně akademické. Akademické ve smyslu absence (nebo zastření) vlastního vyjadřovacího kódu hudby (neustálé stylové odvozeniny – za všechny příklady opakovaný sled mimotonálních dominant ve Vintage Alice nebo rytmické augmentace a diminuce tamtéž), akademické ve smyslu použití hudebního humoru (God Save The Queen simultánně v různých tóninách a podobně). Ne že by Del Tredici neuměl psát – naopak, vše je napsané (až moc) virtuózně. Tak, že není příliš zábavné to poslouchat.
Nic z řečeného ovšem nesnižuje hodnotu výkonu hudebníků – kromě sopranistky určitě zaslouží zmínku i saxofonisté Leo van Oostrom a Michiel van Dijk a jako vždy precizní v souhře a barevně homogenní ASKO Ensemble pod vedením Olivera Knussena .
Vydavatel: Deutsche Grammophon/Universal Music
Stopáž: 68:54
Nahráli: Lucy Shelton – soprán, Leo van Oostrom, Michiel van Dijk – saxofony, Hans Wesseling – mandolína, Helenus de Rijke – banjo, Miny Dekkers – akordeon, David Del Tredici – klavír, ASKO Ensemble, Oliver Knussen
Body: 3 z 6
