Sanborn, který před třiceti lety volně navázal na Hanka Crawforda a Grovera Washingtona, do ruda rozpálené černé rhytmandbluesové sólisty, svůj mix blues, jazzu a popfunku dotáhl pak společně s producentem Marcusem Millerem ke statisícům prodávaných exemplářů četných alb a také k cenám Grammy. V poslední době se obracel i k akustickému jazzu, možná také pod vlivem vášnivé diskuse, jež se před lety rozpoutala kolem jeho jména mezi jazzovými kritiky a fanoušky na stránkách Down Beatu – šlo o to, zda je Sanbornův popjazz ještě akceptovatelný, anebo už ne. Samozřejmě, k ničemu se dojít nemohlo, ale diskuse utichla, když se na scéně objevil Kenny G. V tu ránu bylo jasné, že Sanborn je vlastně přece umělec.
Nyní Sanborn sáhl po tématech Harlem Nocturne , Tequila , Sugar nebo Isn't She Lovely atd., spolehl se na měkčí základy maximálně empatické kapely a ve studiu pak už stačilo jenom vsunout hubičku saxofonu svým typickým způsobem do koutku, zavřít oči a nechat se unášet hravou improvizací. Zdá se, že mu to šlo tak krásně lehce, jako se to poslouchá.
Vydavatel: Verve / Universal Music
Stopáž: 51:53
EAN: 0044006557823
Nahráli: David Sanborn – altsaxofon, p, Mike Mainieri – vibrafon, Russell Malone – kytara, Christian McBride – basa, Steve Gadd – bicí, Don Alias – perkuse, Gil Goldstein – piáno, Ricky Peterson – klávesy
Body: 4 z 6
