Malou revoluci ve volbě repertoáru vokalistek odstartovala už v osmdesátých letech Cassandra Wilson a stala se tak inspirací pro současné stálice jazzového zpěvu. Jejich repertoár se ve větší míře od té doby rozšiřuje o standardy popové a folkové a především o vlastní písně. V tomto trendu nezůstává pozadu ani Diana Krall, jejíž nové CD je postaveno právě na poměrně osobitém „písničkářství“ a v případě textů a vydařené balady Almost Blue i na umění zpěvaččina partnera Elvise Costella.
Jádro tvořené vlastními kompozicemi vyšperkovala Krallová pod dohledem producenta Tommyho LiPumy podařenými verzemi písní Joni Mitchell (Black Crow ), Mose Allisona (úvodní bluesová Stop This World ) či Toma Waitse (Temptation ). Vlastní tvorba Krall dává jejímu projevu – barvitému a precizně řemeslně zvládnutému hlasu, podpořenému velmi solidní hrou na piano – navíc špetku osobitosti, a to v poněkud odlišném světle, než na jaké jsme byli doteď zvyklí. Evidentní je i příklon zpěvačky k blues, ať už v případě zemité Waitsovy Temptation , nebo v až rhythm'n'bluesové Love Me Like a Man z repertoáru Bonnie Raitt se závěrečnou citací Basieho slavného special chorusu. Ani úroveň textů manželské dvojice Krall – Costello příliš nepokulhává za kvalitou hudby a nesklouzává k banalitám typickým pro konzumní pop, přestože Joni Mitchell či Tom Waits jsou trochu jiný literární svět.
Statut Diany Krall jako zpěvačky na pomezí jazzu a popu samozřejmě přináší kromě zvýšeného tlaku na interpreta i všudypřítomný snobismus a následnou snahu producentů novému publiku vyhovět. Odpovědnost za úroveň tvorby však zůstává na samotné autorce a zatím se jí daří nasazenou laťku udržet. Naopak, v porovnání s přeslazeným The Look of Love je patrný příklon k zemitosti a originalitě. Schopnost výběru vhodného repertoáru je (nejen) pro zpěváka důležitá a Dianě Krall zjevně neschází.
Muzikanty má Diana Krall kolem sebe jen ty nejlepší: u kontrabasu se střídají John Clayton a Christian McBride, za bicími Jeff Hamilton, jazzový chameleon Peter Erskine a Terri Lyne Carrington . Kytarista Anthony Wilson vkusně vyplňuje a dotváří atmosféru a kdykoliv má příležitost vyjádřit se sólově, vyždíme v rámci stylových mantinelů nástroj do maxima. Možná by neškodilo kytarový zvuk občas trochu ozvláštnit či mírně zazlobit, ale to se evidentně po Wilsonovi nechce.
Jistě, album The Girl in the Other Room je patřičně uhlazené a stravitelné pro širší okruh posluchačů, ale do předžvýkanosti komerčního popu má dost daleko. Otázkou je, jak by skladby vyzněly bez jazzového kabátu ušitého nejlepšími jazzovými řemeslníky. Pokud by však deska reprezentovala současný standard odpočinkové hudby, nebylo by to s obecným hudebním vkusem tak zlé. Že je to jen zbožné přání, není třeba připomínat.
Vydavatel: Verve
Stopáž: 55:38
EAN: 0602498622469
Nahráli: Diana Krall – zpěv, Anthony, Wilson – kytara, Neil Larsen – Hammond B3, Christian McBride, John Clayton – kontrabas, Peter Erskine, Jeff Hamilton, Terri Lyne Carrington – bicí
Body: 4 z 6
