S nástupem finského světoběžníka Pietari Inkinena do čela Německé rozhlasové filharmonie Saarbrücken Kaiserslautern došlo k zásadní personální změně i v jediném zahraničním, aktuálně probíhajícím nahrávacím projektu souborného Dvořákova symfonického díla společnosti SWR Music. Po svém předchůdci Karlu Marku Chichonovi, který v letech 2014–2015 natočil Dvořákovy symfonie č. 1 a 3–5, zdědil Inkinen i dvořákovský projekt. Dosud se v něm prezentoval nahrávkou 2. symfonie (2018, SWR19083CD) a naposledy snímkem 6. symfonie D dur op. 60, doplněné hned třemi skladatelovými ouverturami. Chichonovy kreace měly své nepopiratelné kvality a věrohodně prezentovaly přednosti sárské rozhlasové filharmonie, jednoho z mnoha špičkových německých rozhlasových orchestrů, s nimiž se podle mého názoru mohou jiná evropská rozhlasová tělesa měřit jen stěží, britské, francouzské a středoevropské rozhlasové orchestry nevyjímaje.
Inkinenova druhá nahrávka ve vznikajícím kompletu Dvořákových symfonií – vůbec prvním kompletu, pod nímž je podepsán německý rozhlasový orchestr (Kubelík měl k dispozici Berlínské filharmoniky a Bosch operní orchestr z Norimberku) – pokračuje v dramaturgickém konceptu, kombinujícím Dvořákovy symfonie se symfonickými a operními předehrami. Operní ouvertury nepostrádají symfonické rozměry i jevištní drive. To první jim nikdy nebylo upíráno, právě naopak, o tom druhém bylo a je stále pochybováno. Ovšem Inkinenův snímek mladší a rozsáhlejší předehry k Dvořákově pětiaktové opeře Vanda op. 25 má jak pravý symfonický lesk, tak operní dramatičnost. Ještě vydařenější je podle mě nahrávka ouvertury k dvouaktové komické opeře Šelma sedlák op. 37, v níž se Inkinenovi skvěle podařilo odstínit pompu knížecího dvora, rytmičnost selského venkova a lyriku nástrahami zkoušeného milostného páru. Pánové Šejna (1943), Bakala (1951), Vajnar (1986) a Gunzenhauser (1990) prominou, ale tohle je dosud nejlepší snímek Dvořákovy verze předehry k Figarově svatbě.
[spvideo]https://www.youtube.com/watch?v=78gppHg7B4Y[/spvideo]
Nejvíce pozornosti k sobě přirozeně strhává nahrávka Dvořákovy dramatické ouvertury Husitská op. 67, společně se Scherzem capriccioso jedním z nejkomplexnějších Dvořákových orchestrálních děl vůbec. Pomalou introdukci, v níž se mísí témata svatováclavského a husitského chorálu s Dvořákovým lyrickým tématem, klene Inkinen v širokém tempu a jímavém zvuku, který bych se nebál označit za česky vřelý. V sonátovém oddílu se témata bijí hlava nehlava, až se probijí ke codě, v níž nejedna nahrávka ztrácí dech. Snad s výjimkou Kubelíkova živého snímku ze Salcburku (Orfeo d’Or 1967), v němž se sice hraje o život, ale nehledí na nějaký ten přehmat. Inkinenův snímek je tektonicky vyvážený od vstupní introdukce až k divokému vrcholu.
Dvořákova 6. symfonie byla ušita na míru Vídeňským filharmonikům. První věta evokuje Brahmsovu 2. symfonii, druhá věta pomalou větu Beethovenovy Deváté, finále je jako v Brahmsově Druhé poklonou Haydnovi a divoký furiant Scherza je Dvořákovou pohlednicí z českých luhů a hájů. Inkinenovo Scherzo bere dech a finále má dokonale transparentní zvuk, umožňující sledovat vnitřní strukturu a dlouhou gradaci závěrečné věty. Zvuková transparence je vůbec předností nahrávky i celého orchestru, i když v nokturnové 2. větě bych si dokázal představit více vibrata a výrazové vřelosti. Inkinen dokonale pochopil pozadí a historické souvislosti tohoto díla, jímž chtěl Dvořák ve Vídni demonstrovat své mistrovství a ambice postavit se po bok symfonikům Haydnovi, Beethovenovi a Brahmsovi.
Nový snímek Husitské musíte slyšet. Nahrávka předehry k Šelmě sedlákovi je z těch snímků operních předeher, u nichž máte okamžitě zájem poslechnout si celou operu. A nahrávka 6. symfonie má všechny přednosti tohoto Dvořákova symfonického opus a německých rozhlasových filharmoniků. Inkinena čekají snímky skladatelových vrcholných symfonií, a diskofilové se tak mají nač těšit. Velmi bych se přimlouval, aby se na posledních třech discích objevily konečně i taneční scény z Dvořákových oper.
Deutsche Radio Philharmonie Saarbrücken Kaiserslautern, Pietari Inkinen / dirigent. Text: N, A. Nahráno: 11. – 19. 3. 2019, Velký rozhlasový sál Sárského rozhlasu. Vydáno: 2020. TT: 77:38. 1 CD SWR Music SWR19093CD.
