Jiří Bárta se po třiadvaceti letech vrátil k Bachovým šesti violoncellovým suitám. Tehdy ho jejich nahrávka katapultovala mezi světovou interpretační extratřídu, v níž setrval do dnešních dnů. Dokázal to novým dvojdiskem Bach: The Six Cello Suites, který v prosinci loňského roku vydal nikoli Supraphon, jak by se dalo očekávat, ale jazzový label Animal Music.
Bárta se rozhodl přiblížit interpretaci Bachových skladeb co nejvíce autentickému zvuku, proto použil tentokrát nástroj (barokní violoncello z Prahy okolo roku 1700) se střevovými strunami. Suity nahrával ve studiu Sono Records v Nouzově za řízení Jiřího Gemrota a se zvukovým inženýrem Pavlem Karlíkem. Samozřejmě v produkci Petra Ostrouchova, jenž svoje vydavatelství začíná čím dál více směrovat k vytříbenosti slovutného ECM. Zvuk tomu také odpovídá.
Každý violoncellista, pokud chce být mezi nejlepšími, se musí s tímto zásadním barokním dílem nějak vypořádat. Někteří se je pokouší uchopit v různých obdobích svého uměleckého života, kdy do něj mohou promítnout nabyté životní a interpretační zkušenosti. Sám Bárta Bachovy suity považuje „za nekonečný úkol“ (mluví o nich i v obsáhlém rozhovoru v aktuálním vydání HARMONIE) . Yo-Yo Ma vzal na sebe před časem podobu pouličního muzikanta a hrál 6. suitu na Times Square, nejrušnějším místě v New Yorku. Kolemjdoucí se zastavovali a okouzleně naslouchali, občas mu někdo hodil minci. Aniž by tušili, kdo hraje a co hraje; sama hudba na sebe upoutala pozornost svojí silou a krásou.
Slyšel jsem Bártu hrát kompletní suity nejen z CD, ale také naživo v kostele sv. Petra a Pavla v Čáslavi v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Kutná Hora 2015. Koncert se proměnil v cosi nadpozemského. Bárta rozezněl celý nástroj do všech nuancí, chvílemi jsem měl dojem, že slyším celý smyčcový soubor. Dokázal ho roztančit i rozesmutnět, rozvášnit i zněžnět, rozezpívat, zkřehnout i rozpálit, osudově zatížit. Dynamické a výrazové proměny vykouzlily portrét člověka od narození až po skon, se všemi pády a vzlety. Pašije člověka. Tvůrčí extáze. Tanec života. A my, zmámení posluchači, jsme ani nedýchali, abychom nenarušovali posvátnost té chvíle. Kus od kusu violoncellový proud houstnul, kypěl, stále intenzivněji a naléhavěji nás vtahoval do sebe. Pátá suita byla opravdu zčásti temná, skoro jako noc před příchodem kata; Bach zde mimochodem předepisuje přeladit horní strunu o tón níže. To se již interpret dostal do stavu beztíže; ostatně v jednom rozhovoru Bárta prohlásil, že ke konci hraní má pocit, že violoncello hraje pak už samo, přičemž jeho tělo jako by se do nástroje převtělilo. Šestá suita dokonce vyžaduje speciální nástroj, a to pětistrunný; avšak Bárta patří k těm mistrům, kteří tento part zvládají na klasickém nástroji.
Proč se zmiňuji o koncertu tak obšírně? Protože jsem si před poslechem nové nahrávky položil otázku, zda mi umožní zopakovat si všechny ty nádherné dojmy a prožitky. Barokní hudba naživo, navíc v sakrálním prostoru, působí na posluchače jinak než v bytě, v soukromí při poslechu reprodukovaném. Musím smeknout před Bártou, že se mu podařilo i takto Bachovu hudbu „povznést někam, kde nalezneme víru a naději“, jak se osobně vyjádřil. „A to není málo v době, kdy máme všichni trvalý strach ze všeho.“ K suitám přistoupil jako k šestivěté symfonii; nejde o jednotlivé, oddělené skladby; ty tvoří kompaktní monolit, navzájem se ovlivňují, obohacují, jsou provázané, motivy se vracejí, variují, bobtnají, jsou interpretem nazírány z různých emocionálních poloh. Narativní síla se tak ještě znásobila. Díky autentickým barokním strunám ubylo expresivity, jež buď metamorfovala do vášně bez hran a ostnů, nebo byla pohlcena neobyčejně hlubokou, tudíž uvěřitelnou meditací, zklidněním, ovšem se vzrušujícím, naléhavým obsahem. Což považuji za malý zázrak. Emoce nevyčuhují, nestrhávají na sebe posluchačovu pozornost, nýbrž tvoří spodní proudy ponorné řeky té nejkrásnější, bezbřehé, nadčasové hudby. Dokonce taneční čísla nejsou pouhým vyjádřením radostného pohybu, ale doplňují duchovní části o další, veskrze lidský rozměr. Mimořádný vydavatelský počin.
Jiří Bárta – barokní violoncello. Text: Č, A. Nahráno: 2018, Sono Records Nouzov. Vydáno: 2018. TT: 2:23:13. 2 CD Animal Music ANI 076-2.
