Houslový koncert Edwarda Elgara, z přelomu prvního a druhého desetiletí 20. století, je přece jen dílem o něco tradičnějším, především díky subjektivnosti své lyriky a bohatství emocí. Sólistka zde nachází ve všech mnohdy zasněných a převážně přemítavých klidných větách dokonalé vcítění. Neprezentuje se zde jako prázdná hvězda, ale jako umělkyně, která ví, o čem je život a co vše se může odrážet v hudbě. Vedle koncertu Albana Berga je tento v průvodním slově nazván asi nejintimnějším ze všech houslových koncertů. Deska tak skutečně vyznívá. K informacím o skladatelově přítelkyni i k úvahám o „duši houslí“, která je zde portrétována, se přidává v bookletu vyznání houslistky stojící na prahu 21. století a ohlížející se o sto let zpět: tohle je hudba z doby, která už není! Básnivě se dále vyznává ze svých pocitů. Nevypadá to jako póza. Dovede to vše vtělit i do hudby, kterou s klidem a pokorou rozeznívá.
Vydavatel: Universal Music
Stopáž: 66:04
Nahráli: Hilary Hahn – housle, London Symphony Orchestra, Colin Davis
Body: 5 z 6
