Tyto skladby jsou také obsahem sledovaného CD, čímž vzniká pozoruhodný pohled do tvůrčího schématu Edwarda Elgara, zvláště pak prostřednictvím jeho duchovních pout k vlastnímu dětství, které mu jako inspirační zdroj vydrželo téměř až do smrti. Jedná se tedy o smělý a nelehký dramaturgický počin, kterého se Novozélandský symfonický orchestr ujal s mimořádným nasazením. Skvěle vystavěné melodické fráze – zvláště v sólových klarinetech – a agogické nuance v dramatických částech suit skutečně evokují svět dětských představ. Poslední část Nursery suite Snění , připomínající adagiovou nekonečnost volných vět Mahlerových symfonií, je pak vyvrcholením vynikajících interpretačních schopností orchestru i dirigenta. Jedna věc však přeci jen odlišuje zvuk tohoto geograficky vzdáleného tělesa od zvuku orchestrů, jež si své místo na interpretačním nebi úspěšně hájí. Je to menší dynamika a zvuková plasticita. Interpreti možná vycházeli z názoru, že u snivého Elgara je to namístě. Razantnější části suit však – alespoň v mém cítění – nabízejí i možnosti odlišné.
Vydavatel: Classic
Stopáž: 66:47
Nahráli: New Zealand Symphony Orchestra, James Judd
Body: 4 z 6
