Elīna Garanča – mezzosoprán, Filarmonica del teatro Comunale di Bologna, Yves Abel – dirigent. Text: A, N, F. Nahráno: 2012, Salone Bolognini. Vydáno: 2012. TT: 60:42. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 479 0071.
Těžko by dnes někdo čekal od zpěvačky s takovým uměleckým citem a inteligencí, jaké má Elīna Garanča , počin, který by se dal označit za šlápnutí vedle. Nehledě na její renomé jedné z předních mezzosopranistek dnešní doby. Proto se v momentě, kdy se vám do ruky dostane její nejnovější CD Romatique , neubráníte alespoň částečné zaujatosti a pocitu, že vás čeká skvělý zážitek. A po poslechu s úlevou vydechnete, jednak proto, že se váš úsudek vyplnil, a jednak po hodině spoluprožívání tragických osudů hrdinek romantických oper, kam vás Elīna neúprosně vtáhne, budete jednoduše pár minut odpočinku potřebovat. Lotyšská mezzosopranistka u nás vystoupila naposledy v září loňského roku, kdy na koncertě v pražském Obecním domě předvedla právě část repertoáru své nové desky, kterou pár měsíců předtím nahrávala v Bologni. V Praze vystoupila se svým manželem Karlem Markem Chichonem a celý koncert s bonusovým interview vysílala a stále ještě nabízí ke shlédnutí ve svém archivu Česká televize. Na desce ji ale doprovází francouzsko-kanadský dirigent Yves Abel s orchestrem Filarmonica del Teatro Comunale di Bologna . Abelovou doménou je bezpochyby opera a ačkoli není českému publiku příliš znám, pohybuje se na světových pódiích včetně MET a Covent Garden dlouho a s přehledem a doprovázel také nahrávky Renée Fleming, Patricie Petibon nebo Susan Graham. Cit pro hudební drama a výrazová rezonance se sólistkou dirigentovi ani orchestru nechybí a na nahrávce je to velice dobře znát. Dramaturgicky se deska zaměřuje především na francouzskou romantickou operu a základní kostru tvoří árie z Gounodových oper Sapho , Faust a Markétka a Královna ze Sáby , které doplňuje Saint-Saënsova Mon coeur s’ouvre à ta voix ze Samsona a Dalily , tedy repertoár, pro který po mozartovských a belcantových deskách nastal ten správný čas. Sama Garanča říká, že se stala závislou na vyjadřování emocí skrze svůj hlas, a na této desce opravdu sděluje. Závažně, zamilovaně, rozervaně i důstojně, nikoli přehnaně pateticky a přitom vždy naplněně do poslední niterné pohnutky, k čemuž je potřeba velká dávka zkušeností uměleckých i osobních. Ano, jistě by ten samý repertoár nazpívala solidně i před deseti lety, ale v tom právě tkví její velké kouzlo. Počkat si na tu pravou Lásku a zoufání , jak zní podtitul této desky.
Body: 5 z 6
