Raphaële Kennedy – soprán, Achim Schulz – kontratenor, Camilla de Falleiro – soprán, Lisandro Abadie – bas, Emil Rovner – bas, Anna Jesus Sanchez – soprán, Mariana Flores – soprán, Gry Elisabeth Knudsen – soprán, Kazuko Nakano – alt, Alex Potter – alt, Daniel Issa Gonçalves – tenor, Erich Bieri – bas, Musica Fiorita, Daniela Dolci. Produkce: Bernhardt Trebuch. Text: A, N, F. Nahráno: 7.-8. 4. 2005, Kutschenmuseum Brüglingen, Basel. Vydáno: 2008. TT: 56:33, 57:57. DDD. 2 CD ORF 3033.
Skladatelka Elisabeth-Claude Jacquet de la Guerre se ve svých necelých deseti letech představila Králi Slunce coby zázračné dítě. Na pravidelných „jour d‘appartement“ okouzlila celý dvůr hrou na cembalo, zpěvem a improvizací(!). Mezi přítomnými byla i oficiální milenka Ludvíka XIV. Madame de Montespan, která si vzala malou Elisabeth-Claude pod svoji ochranu a dala jí nejlepší možné hudební vzdělání své doby (d‘Anglebert, Lalande, Desmarest). I přes svůj nezpochybnitelný talent je skladatelka a její dílo dnes prakticky neznámé, avšak díky muzikologickému výzkumu se po více než třech stech letech podařilo její jedinou operu Cephale et Procris oživit, jevištně provést a posléze nahrát na CD. Mezinárodní soubor Musica Fiorita s uměleckou vedoucí Danielou Dolci , taktéž spoluautorkou novodobého jevištního provedení opery, patří k renomovaným souborům staré hudby koncentrujícím se především na období pozdní renesance a raného baroka. Proto nahrávka této „tragédie en musique“ patří k historicky poučeným (dnes snad ani jiný přístup není možný) a rozhodně by neměla chybět ve sbírce žádného milovníka staré hudby. I když byla skladatelka považována za velmi invenční, přece jen se opera pohybuje na poli lullyovské tragédie lyrique. Tuto francouzskou převznešenost, často podepřenou hrou na kotly, slyšíme například ve IV. aktu ve výstupu Aurory (výborná sopranistka Mariana Flores ) nebo v I. aktu v Pochodu Atéňanů (zde zase skvělý ansámbl složený ze sólistů). Ostatně použití kotlů je v nahrávce velmi zdařilé. Hlasově jsou sólisté na vysoké úrovni a celek je kupodivu velmi vyrovnaný, proto nelze o žádném hlasu říci, že by vynikal nad ostatní.
K zajímavosti a bohužel i historickému omylu této opery patří fakt, že pochází z pera ženy-skladatelky. Zdaleka nejde o hudební invenci či neinvenci (takoví byli i muži-skladatelé), jde však o celkové společenské klima oné(?) doby. Po premiéře v Académie royale de musique (1694) následovalo pouze pět nebo šest repríz. Byla to ve Francii vůbec první opera od ženy-skladatelky, proto není divu, že vlivem zákulisních pomluv propadla. K tomu nutno připočítat odvrácení Ludvíka XIV. od opery a jeho příklon k duchovní hudbě, dále postoj papeže Inocence XI., jenž byl toho názoru, že hudba je škodlivá pro cudnost žen a odvádí je od jejich pravého poslání…, a navíc i libreto na antické téma (Joseph-François Duché de Vancy) bylo shledáno dosti slabým. Co se mohlo pokazit, pokazilo se. Snad právě proto Elisabeth-Claude Jacquet de la Guerre zanevřela na operní tvorbu a dále se soustředila na jiné hudební formy pro cembalo nebo hlas. Muzikology bude stát asi ještě mnoho úsilí, aby vynesli na světlo neprávem zapomenutou krásu její hudby. K tomu jí dopomáhej toto CD.
Body: 4 z 6
