(Parish Alvars, Albrechtsberger, Saint-Saëns)
Elizabeth Hainen – harfa, Orchestr Bulharského národního rozhlasu, Rossen Milanov – dirigent. Text: A, N, F. Nahráno: 12. 6. 2007, Studio Bulharského národního rozhlasu, Sofie. Vydáno: 2011. TT: 67:09. DDD. 1 CD Avie AV 2221.
Kompaktních disků s koncertantní hudbou pro harfu není právě mnoho a pokud se s nimi setkáme, obsahují zpravidla osvědčené tituly, jejichž výběr je ve srovnání s koncerty pro jiné instrumenty rovněž malý. Je tedy pochopitelné, že při každé nové edici nás vedle vlastní interpretace rovnou měrou zajímá dramaturgie. Američanka Elizabeth Hainen na sebe výrazně upozornila už v roce 1994, když sólově vystoupila s Filadelfským orchestrem (tehdy se stala jeho členkou). V současnosti patří ke světoznámým umělkyním – vystupuje nejen sólově, ale často i s komorními ansámbly. Posluchači ji mohli vidět s předními orchestry a s dirigenty jako Michael Tilson Thomas, Wolfgang Sawallisch. Charles Dutoit či Rafael Frühbeck de Burgos. A není jen interpretkou – harfě se věnuje i ve sféře pedagogické a organologické. Tento kompaktní disk obsahuje koncerty anglického raného romantika, vídeňského klasika a francouzského pozdního romantika. Partnerem jí je Orchestr Bulharského národního rozhlasu . Koncert g moll Eliase Parishe Alvarse je romantickou skladbou, v níž je ale především preferován sólový instrument. Interpret zde má příležitost předvést bohatou škálu svých možností. Hudebně toto dílo nevybočuje z tvorby tehdejší doby, nicméně jeho připomenutí zvláště z hlediska ne obsáhlého harfového koncertantního repertoáru je plně na místě. Sólistka je vynikající a uplatňuje různé technické finesy. Její velkou doménou je absolutní přesnost a smysl pro dokonale propracovaný výraz a barevné nuance! V romantizujících pasážích tedy neuplatňuje obvyklé agogické vlny – tím má tato hudebně ne zcela strhující kompozice sympatický spád. Týká se to i její pomalé věty. Plyne bez jakéhokoliv sentimentu, a přesto je přesvědčivou lyrickou výpovědí. Albrechtsbergrův Koncert C dur patří k běžným skladbám vídeňského klasicismu, jichž existuje velké množství. Harfová sazba je zde velmi průhledná a vyžaduje naprostou technickou důslednost – dokonalý nadhled nad technickými pasážemi, a tím absolutní přesnost tempovou. To Elizabeth Hainen splňuje beze zbytku. A tak z hlediska hudby samotné nakonec zůstává asi nejzajímavější skladba Saint-Saënse Morceau de concert . Harfistka předvádí v působivých variacích celou škálu výrazových prvků, a tím i možnosti harfy v oblasti zvuku a barevných odstínů. Příjemný měkký zvuk orchestru i jednotlivých instrumentalistů (hoboj krátce po začátku) zaujme už v prvních taktech Parishe Alvarse. Hra orchestru se vyznačuje spíše komornější, oproti jiným špičkovým komorním ansámblům nikterak dynamicky výraznou sazbou. Jeho projev tak bohužel časem působí poněkud jednotvárným dojmem. Jak slyšíme z mnohých špičkových nahrávek ze světa, i zdánlivě fádní doprovod lze vybavit vitálním, ba mnohdy i strhujícím projevem. Bulharský orchestr nevybočuje z běžného standardu, místy má i další menší problémy – například ne vždy důslednou intonaci a zvukovou stránku dvojice lesních rohů. Text seznamuje poměrně zevrubně se skladatelskými osobnostmi a přináší profily sólistky a dirigenta.
Body: 3 z 6
