Emil Viklický – piano, František Uhlíř – kontrabas, Laco Tropp – bicí. Nahráno: 16. – 17. 10. 2007, Studio A, Český rozhlas, Praha. Vydáno: 2008. TT: 69:30. 1 CD Arta Records F10161 (distribuce 2HP Production).
Po řadě velkých projektů přichází Emil Viklický se svým triem se zdánlivě skromným albem jazzových balad. Je to záměr riskantní: romantizující standardy je možné s klavírním triem interpretovat s výraznou emociální naléhavostí, ale též naopak – počin může lehce sklouznout i směrem do banální background music (kavárenské koktailové piano). Rozdíly mezi krajními polohami (jsou mezi nimi jistě mezistupně) jsou zdánlivě těžko uchopitelné a jejich rozpoznání vyžaduje senzitivnost a informovanost.
Už samotný výběr skladeb naznačil ambice: jednotlivé součásti repertoáru znamenají víc než jenom neutrální rámec k interpretaci. Například Jarrettova skladba Coral umožnila vyjádřit vztah k autorovu „standardnímu“ triu, což je v daném žánru obecně uznávanou vrcholovou hodnotou. Zážitkem je též stylizace ellingtonovských postupů (A Flower Is Lovesome Thing ). Mimořádně zdařile vyzněly kompozice spadající mimo okruh klasických standardů, a to od Pata Methenyho (Always And Forewer ) a Richarda Beiracha (Leaving ). V obou trio vyzdvihlo krásu původní melodiky; k tomu, aby vynikla její působivost, Viklický harmonii vkusně zjednodušil. Přitom pianistické osobnosti (a Emil mezi ně bezpochyby patří) mají spíše tendenci až exhibicionisticky vynalézavě reharmonizovat, zkomplikovat, ozvláštnit; ukázat jak jinak, lépe, zajímavěji by oni dané téma dokázali uchopit. Ze svých skladeb Viklický zařadil jedinou, a to dlouhodobě frekventovanou Highlands, Lowlands . Spojení s moravským folklórem je zde vnitřně autentičtější než v efektních přiřazovacích syntézách.
Ve starších standardech Viklický zdárně obešel příliš frekventovaná témata, u kterých množství různorodých provedení potlačilo původní přitažlivost. Spíše naopak: snímek ve vícerých případech upozorňuje na neprávem opomíjené písně (například Dedicated To You , When The Sun Comes Out ). V těchto a dalších baladických evergreenech se důležitým, celkový zvuk a souhru určujícím prvkem stává Uhlířova kontrabasová linka, vycházející z evansovských kontrabasistů (LaFaro, Gomez a podobně), a tím též výsledek nutně evansovská tria připomíná. V sólech se Uhlíř někdy zbytečně nechal strhnout k improvizacím vybočujícím z nálady skladby směrem k nezávaznému jamování (například Dedicated To You ). Co se týče Laca Troppa , tomu v jeho začátcích vytýkali jistý exhibicionismus (myslím, že už tehdy z části neprávem), ale to už patří k (dávné) minulosti. Laco teď důsledně podřídil svoji hru potřebám ansámblu. Možná, že někdo označí koncept evansovské rytmiky za „starý“ a za styl, jakým se dnes nehraje. Není to pravda, spíš by bylo výstižné konstatovat, že tento koncept tria jen málokdo dokáže uspokojivě zvládnout. A členové Tria patří mezi ty vyvolené.
Body: 4 z 6
