Ensemble Denada, Helge Sunde – pozoun, kompozice, leader. Nahráno: Sendesaal, Brémy, Německo, 10/2012. Vydáno 2013. TT: 45:01. 1 CD Ozella OZ053CD
Hlavní duší tohoto velkého norského ansámblu založeného v roce 2006 je zkušený skladatel, aranžér a pozounista Helge Sunde , který v průběhu let pro své spoluhráče připravil již přes dvacet kompozic. Můžeme je najít na dvou starších albech, která byla oceněna řadou prestižních evropských cen, a ty nejnovější pak na aktuální třetí nahrávce.
Dvojí význam slova Windfall odkazuje současně na neočekávané životní události a momenty, které mohou vést třeba až k něčemu, jako je vytvoření nové skladby, a také na norského básníka Olava H. Haugeho a jeho zálibu v pěstování jablek. Hauge, jehož tvorba je přímou inspirací tří kompozic této nahrávky, ostatně začal psát také tak trochu náhodou. Po dlouhé době zde tedy máme název, který opravdu má svůj smysl a logiku.
Ensemble Denada je v podstatě menší big band, který kromě obligátní rytmické sekce tvoří tři trumpety, tři pozouny a čtyři saxofony. Po zvukové stránce jej od jemu podobných na první poslech odlišuje časté a výrazné využití méně obvyklých dechových nástrojů, jako je basklarinet, bassaxofon, tubax a další. Za nové a neklišovité stále ještě můžeme považovat také elektronické beaty, samply a ruchy obohacující akustická aranžmá. Ty můžeme slyšet třeba hned v úvodní skladbě The Speedcouch .
Stylově by se hudba patnáctičlenné Denady dala označit jako moderní jazz s prvky avantgardy, ovšem Sundeho osobitý rukopis je více než jen to. Témata jeho skladeb jsou plna rychlých běhavých frází, nepravidelných rytmů a velkých intervalových skoků. Hlavní je pro něho každopádně výsledný dojem a emoce. Řeší celek více než detail, náladu více než konkrétní melodii.
Ač je hudba tohoto tělesa poměrně komplikovaná, je zároveň velmi energická, místy s téměř rockovým drivem a i přes svou sofistikovanost nepůsobí akademicky. To platí zejména, když se intenzivně zapojí všechny sekce a kapela začne hrát bigbandověji. Moderní jazz u tohoto tělesa zkrátka není synonymem zadumané nálady.
I přes Sundeho originální hudební jazyk by však album sneslo trochu více kontrastu. Ne že by kompozice úplně splývaly, ale jejich nálada je místy dost podobná. Na druhé straně je nutné uznat, že nedostatek rozdílných nálad kompenzují velmi pestrá aranžmá plná překvapivých nástrojových kombinací a neoposlouchaných témbrů. Z tohoto pohledu je album naprosto vynikající.
Jako řada nahrávek skandinávské produkce sází i Windfall v první řadě na náladu a atmosféru než na uchvacující sólové výkony, ačkoli i ty zde uslyšíme. Tento přístup je nepochybně hodný následování a je zajímavé ho zde slyšet ve velkém obsazení, kde není mnoho prostoru pro interpretaci jednotlivce, ale výraz je v první řadě v rukou skladatele, aranžéra či hudebního režiséra. A právě tyto role zde Helge Sunde zvládá mistrně.
Body: 5 z 6
