(Ibert, Ravel, Martinů, Kurz, Riedlbauch, Schmitt )
Ensemble Martinů: Miroslav Matějka – flétna, Radka Preislerová – housle, Bledar Zajmi – violoncello, Markéta Janáčková – klavír. Produkce: Miroslav Matějka, Pavel Vlček. Text: A, Č. Nahráno: 11/2005, 6/2006 Studio 1, Český rozhlas, Praha. Vydáno: 2008. TT: 56:20. DDD. 1 CD Cube Bohemia CBCD2734.
Ensemble Martinů je v českých hudebních kruzích již zavedeným pojmem. Důslednost a nasazení, s jakým se soubor věnuje propagaci soudobé české hudby u nás i v zahraničí, z něj činí těleso téměř nepostradatelné. Kompakt přináší vcelku vkusný průřez navzájem prorostlé hudby jdoucí napříč 20. stoletím. Jejím společným jmenovatelem je ona stále přitažlivá syntéza neo-klasicismu a imprese à la Poulenc, Ravel, Roussel atd. Kolik autorů napříč žánry a slohy už podlehlo tomuto produktu sladké Francie! Podprahové dialogy oné doby s tou naší jsou zde vlastně hlavním dramaturgickým pojítkem. Úvodní Ibertova Dvě intreludia pro flétnu, housle a klavír působí spíše instruktivně a svou hravou „rozzlobeností“ až dětinsky. Transkripce Ravelovy skladby Má matka husa z pera Henryho Mautona (pro flétnu, violoncello a klavír) je dokladem toho, že pokud aranžér nic nepokazí, vyzní Ravelova hudba v jakémkoli hávu dokonale. Ne nadarmo jej Stravinskij nazýval nejgeniálnějším hodinářem ze všech skladatelů. Důvtip a rafinovanost, s jakou dokáže tragický samotář klasické hudby ověnčit i ty nejlapidárnější myšlenky něčím pikantním, zkrátka bere dech. Promenády Bohuslava Martinů jsou vtipným dílkem z doby, kdy autor již zcela bezpečně ovládal svůj kontrapunktický styl, oproštěný od souzvukových banalit. I stručnost vět dobře koresponduje s těkavou fakturou díla, které přemrštěnost nesluší. Písnička z Bretaně Ivana Kurze značně koresponduje s ravelovským typem instrumentace. Neobvyklý nápěv evropské uši dráždí po celé trvání skladby, která až demonstrativně staví na kontrapozici lyrických a dramatických ploch. Malý kamenný tanec Václava Riedlbaucha naopak evokuje – onou synkopičností a la Martinů – spíše pocit lehkého déjà vu. Závěr patří Florentu Schmittovi, jehož Kvartet pro flétnu a klavírní trio potvrzuje stylovou vyhraněnost kompaktu. Značnou slabinou CD je booklet, v němž se sice dozvíme něco o profesní dráze hráčů Ensemble Martinů, ale nic o skladbách. Iberovo trio je avízováno jako duo, u Ravelovy skladby chybí jméno autora úpravy. Sice maličkosti, ale jinak příjemnému počinu jsou ke škodě.
Body: 4 z 6
