Michal Kaňka – violoncello, Miguel Borges Coelho – klavír. Produkce: Jan Lžičař. Text: A, N, F. Nahráno: 11. 2., 27. – 28. 3. 2010 Praha. Vydáno: 2010. TT: 73:08. DSD. 1 CD Praga Digitals PRD/DSD 250271 (distribuce Classic).
Ernest Bloch byl sám vyškolený houslista (žák Eugèna Ysaÿe), řadu skladeb však věnoval violoncellu a také jeho nejznámější skladba Schelomo je pro violoncello a orchestr. Bloch si vypracoval osobitý styl, v němž spojil židovské inspirace s prvky evropské hudby své současnosti (zpočátku francouzského impresionismu, později i dodekafonie). Především v jeho skladbách, určených smyčcům, je však onen první, židovský vliv v převaze a propůjčuje jim zvláštní exotické kouzlo. Michal Kaňka a portugalský klavírista Miguel Borges Coelho zvolili výběr z Blochových komorních děl, v nichž jsou židovské prvky silně patrné. Zcela zřetelné jsou ve suitě Ze židovského života pro violoncello a klavír s částmi Modlitba , Prosba a Židovská píseň , v Nigun (improvizovaná melodie) a Hebrejské meditaci . Jiného druhu je symfonická báseň s obligátním violoncellem Hlasy pouště (název pochází od Blochova přítele); označení symfonická báseň je tu použito pro komorní skladbu, ve skutečnosti se jedná o řadu meditací, dialog mezi klavírem a violoncellem, při němž si oba nástroje vyměňují myšlenky. Jen klavíru je určena formálně podobně stavěná jednovětá skladba o pěti dílech Vize a proroctví . Snímek uzavírá Suita pro sólové violoncello č. 3 , komponovaná podle vzoru Bachových suit. Oba interpreti jsou výtečně sehraní, sytý, krásně tvořený tón Kaňkova violoncella je citlivě doprovázen, sólový projev klavíristy je technicky suverénní. Podstatné je, že se oba interpreti vyvarovali jakékoli přemrštěnosti ve výrazu, ke které někteří hudebníci v podobném repertoáru tíhnou ve snaze napodobit nenapodobitelný styl autentické židovské hudby.
Body: 4 z 6
