Jerrold Rubenstein – housle, Dalia Ouziel – klavír, Daniel Rubenstein – viola, Alexander Dimitriev – violoncello, Sharon Quartet. Produkce: Ronald Dom. Text: A, F. Nahráno: Studio EMS Brusel 1998, Studio Plein Jeu 2006-2007. Vydáno: 2006. TT: 77:42, 73:36. DDD. 2 CD Talent DOM 3810 06+07.
Z tvorby Ernesta Chaussona se ve stabilním repertoáru udrželo málo, prakticky lze za jeho součást považovat pouze Poème pro housle a orchestr. Chausson zůstal ve stínu slavnějších impresionistů, jako bezvýhradný obdivovatel Richarda Wagnera do atmosféry dobové Francie jaksi úplně nezapadal a příčinou jeho osamělosti mezi současníky je možná také jeho předčasná smrt; dílo zůstalo fragmentem, jehož další vývoj se nemohl uskutečnit. Není náhoda, že se snímkem z Chaussonovy komorní tvorby přichází belgická firma Talent. Mezi Belgií a Francií byly na konci 19. století velmi úzké vztahy a Chausson se cítil daleko lépe v Bruselu než v Paříži, Belgičany byla také podstatně lépe přijímána jeho hudba. Koncert pro housle, klavír a smyčcový kvartet je skladbou zajímavou už svým konceptem, snažícím se spojit druh instrumentálního koncertu s komorní fakturou, dále jsou zde nedokončený Smyčcový kvartet (dokončený Vincentem d’Indy), Klavírní kvartet a Klavírní trio . Na nahrávce se podílelo mezinárodní uskupení, spojené dnes hudbou a působišti: interprety jsou houslista Jerrold Rubenstein (profesor Královské hudební akademie v Antverpách), klavíristka Dalia Ouziel původem z Tel Avivu, violista Daniel Rubenstein (ač se to nikde neuvádí, podle všeho syn předchozích) a violoncellista Alexander Dmitriev pocházející z Kyjeva a dnes působící v Montpellier a Sharon Quartet (obsazení není uvedeno, aktuálně jsou členy Alexander Hülshoff, Gil Sharon, Rodica Ciocoiu a Ron Ephrat). Při poslechu snímku chápeme Chaussonovo pochybování o vlastním umění – jako žák Césara Francka je poplatný jeho vzoru, zároveň však hnán k větší odvaze ve využití tónového spektra, neutají se samozřejmě wagnerovská zatěžkanost; snad největším problémem je mnohomluvnost, která nesouvisí s délkou hudby. Chausson chce říci příliš věcí najednou a občas se jeho projev stává bezbřehým. Pro interprety je obrovským úkolem udržet atmosféru a napětí. Nemám bohužel srovnání, tuším však, že v tomto případě vykonali maximum. Každopádně vytvořili velmi potřebný příspěvek k doplnění našeho povědomí o hudbě, jaká se psala koncem 19. století.
Body: 4 z 6
